11.2. svátek Panny Marie lurdské

7.2.2024

Lurdy jsou především místem modliteb. Pokaždé, když se Bernadeta vrátila k Massabielle, poklekla, pokřižovala se a modlila se růženec. Byla to modlitba zvláštní a záměrná. Nejdůležitější poselství, jež vizionářka při zjeveních obdržela, byla výzva k pokání a modlitbě za hříšníky. Paní řekla: „Pokání, pokání, pokání! Modlete se za obrácení hříšníků. ....“ Lurdy se tudíž také stávají místem obrácení. Tato výzva k obrácení je jádrem lurdského poselství – nejen osobního obrácení, ale i obrácení uvnitř samotné církve. K tomu, aby člověk činil řádné pokání, musí doopravdy změnit své srdce a odvrátit se od předchozích způsobů. Panna Maria vyzývá všechen lid k modlitbě a k pokání. A v odpověď na tuto výzvu se velké množství lidí navrací z Lurd s „novými srdci“.

Lurdský kněz P. Duguay říká, že mír a pokoj mysli i duše, který lidé v Lurdech nacházejí, je stejně důležitý jako podivuhodné projevy uzdravení. „Tyto duchovní zázraky nenaleznete zarámované na zdech kanceláře Lurdského zdravotního výboru,“ připouštěl, „ale zůstávají navždy pevně vtištěny do srdcí příjemců této milosti. Tak například Kaple smíření je pravým místem zázraků. Vím to, protože tam sloužím. Nemohu vám nabídnout podrobnosti, ale viděl jsem víc lidí, než kolik dokážu spočítat, kteří tam přicházeli vystrašení a stresovaní, a když odcházeli, z očí jim tryskaly slzy radosti. Viděl jsem lidi čtyřicet či padesát let odcizené církvi, jak celou svou bytostí znovu přijímají víru. To jsou opravdové zázraky.“

Další kaplan, otec Liam Griffin, potvrzuje udivující uzdravení, k nimž dochází v prostorách Kaple smíření (či „kanceláře zázraků“, jak jí náš průvodce poutníků trefně přezdíval). Když jsem ho v Lurdech dostihla, končil už desátý rok své služby ve svatyni, kde zajišťuje obřady a svátosti pro anglicky hovořící poutníky. Otec Griffin mi řekl: „Často se mě lidé ptají, jestli jsem byl svědkem nějakých zázraků. Odpovídám jim, že samosebou. Stovek zázraků. Po celý čas vídáme, jak zde – zejména v Kapli smíření – procházejí lidé zásadní životní proměnou. Panna Maria nás vyzývá k obrácení a návratu k evangeliu. Je to volání k vnitřní proměně a Lurdy nám nabízejí způsob, jak jí dosáhnout s pomocí smíření, modlitby a duchovního rádce.

V Kapli smíření,“ pokračoval, „mi lidé často říkají, že sice přišli do Lurd, ale vlastně nevědí proč. Říkají, že je sem cosi přivedlo, nějaký vnitřní hlas, jaký uslyšela i sama Bernadeta. Ocitnou se v Kapli smíření – a zase nevědí proč. Když pak s nimi hovořím, zjistím, že je to už nějaký čas, co byli naposledy ve svém farním společenství, ale lurdský zážitek jim pomáhá navrátit se do společenství církve a praktikovat svou víru.“

Otec Griffin připomněl, že dnes si lidé představují, že všecko musí být naprosto dokonalé. „A tak když se objeví nějaký problém, řeknou si, půjdeme do Lurd a zase budeme v pořádku. Prosím, nic proti tomu, snad by se ale měli sami sebe zeptat, co to vlastně znamená ‘v pořádku’? Já myslím, že to znamená uzdravit se, tedy být schopen přijmout situaci, akceptovat svou nedokonalost i vlastní smrtelnost. Podle mne není zázrak nic jiného, než fyzicky projevená Boží láska, kterou zažíváme na vlastním těle.

V Lurdech,“ řekl mi irský kaplan, „si lidé uvědomí, jak křehká je lidská přirozenost. Počet nemocných poutníků ve svatyni může být pro některé lidi zdrcující. A vidět to množství dobrovolných pečovatelů, kteří se o ně starají, je pro ně hlubokým osobním zážitkem. Už to samo je v Lurdech přímo viditelným zázrakem. Existují však i jiná, méně viditelná onemocnění. Lurdští kaplani se pravidelně setkávají s lidmi psychicky a emočně traumatizovanými svým minulým i současným stavem. „Pokoušejí se udělat něco se svými životy a nalézt jistý druh vnitřního pokoje,“ říká. „Mnozí ho zde nacházejí.“

Otec Griffin tvrdí, že pohlédneme-li na lurdskou zkušenost, shledáme mnohé analogie mezi evangeliem a zjeveními. Kristus svolával své učedníky, modlil se s nimi a učil je. Svou božskou podstatu odhalil při svém proměnění a učedníkům přikázal, aby šli do světa a učili všechny národy. Cosi velice podobného udělala i Panna Maria s Bernadetou. Modlila se s ní, vyzývala ji, aby se modlila za hříšníky, odhalila jí svou nebeskou totožnost a pověřila ji osobním úkolem: říci církvi, že si přeje výstavbu kaple a aby tam lid přicházel v procesích.

A toto poselství se týká nás všech. Nás všechny vyzývá k modlitbě, k obrácení, k životu ve společenství a posléze k vejití do „onoho“ světa, v němž Bernadetě přislíbila štěstí.

Z knihy: