Apoštol Petr byl velmi pyšný a namyšlený muž

Když si Ježíš vybírá dvanáct apoštolů, nevybírá si dvanáct světců, ale dvanáct hříšníků. Podívejme se například na svatého Petra. Byl to velmi namyšlený muž a vždycky chtěl být na prvním místě. Stavěl se stále do popředí, jen aby vynikl, aby předběhl ostatní. V Písmu se o tomto Petrově hříchu hovoří velmi jasně. Je to hřích pýchy.

Petr byl velmi ambiciózní. Vzpomeňme si na scénu, když se Ježíš procházel po hladině jezera. Petr byl jediný, kdo ho oslovil: “Pane, jestli jsi to ty, poruč, abych k tobě přišel po vodě.” Nepotřeboval to, nepotřeboval se procházet po moři, vždyť byl v loďce. Ježíš mu řekl: “Pojď!” Petr vystoupil z loďky a procházel se po moři. Samozřejmě, že neušel celou cestu, protože se polekal. Místo toho, aby se díval na Ježíše, podíval se do hlubiny a začal se topit (srov. Mt 14,24–33). Vždy se vyvyšoval a stavěl nad ostatní. Řekl: “I kdyby tě, Pane, všichni tito zradili, já tě určitě nezradím!” (srov. Mt 26,33). A byl zároveň jediný, kdo ho zapřel.

Petr je vždy tím, kdo zasahuje. Když byl v Getsemanské zahradě s Ježíšem, jediný vytasil meč na Ježíšovu obranu a uřízl sluhovi ucho (srov. Lk 22,50). I na hoře Tábor byl jediný, kdo promluvil: “Mistře, je dobře, že jsme tady! Postavíme tři stany: jeden tobě, jeden Mojžíšovi a jeden Eliášovi” (Lk 9,33).

Co udělal Ježíš s Petrovou pýchou, s jeho povahou?

Petr působil Ježíšovi největší těžkosti. Co udělal Ježíš s jeho hříchem pýchy, s jeho povahou? Neřekl mu: “Petře, nezlob se, je mi to líto, ale tobě se určitě nepodaří následovat mne, se všemi těmi těžkostmi, které mi děláš”, ale staví před něho výzvu. Neptá se ho: “Petře, nepamatuješ si, co jsem vás učil?” ani: “Petře, co si myslíš, dokážeš vést církev?” Ne, nic takového. Pán mu položí velmi jasnou otázku: “Petře, miluješ mě?” (srov. Jan 21,15). Tato otázka znamenala: “Petře, budeš vůdcem ne proto, že bys měl dar vůdcovství, ale proto, že miluješ.” Potom mu řekl, že bude hodně trpět: “Jsi na to připraven? Přijmeš to, abych mohl proměnit tvé náklonnosti, tvé přirozené dary v charismata?” Petr odpověděl: “Ano.” Zřejmě rozumíte tomu, co je to láska. Víte, že není větší lásky, než když člověk položí svůj život za někoho jiného. Ježíš se nedívá na to, že ho Petr třikrát zapřel. Ale Petr odpovídá na Ježíšovu výzvu slovy: “Ano, Pane, ty víš všechno, ty dobře víš, že tě miluji.” “Postarej se o mé ovce!” Jediná podmínka, kterou Petrovi klade, je ta, jestli ho miluje. Když ho bude milovat, všechno bude v pořádku a Petr bude schopen pást jeho ovce (srov. Jan 21,15-19).

Pán tu Petrovu touhu – chtít ve všem vyniknout, být všude první – neničí, ale mění ji na dar vůdcovství a dělá z něho skutečného vůdce, ale vůdce v lásce.

Apoštol Pavel

Podívejme se dále například na svatého Pavla. Pavel byl mužem hněvu, byl rebelem, což můžeme vidět i v dopisech, které psal. Když měl něco proti Petrovi, pověděl mu to otevřeně. Pavel byl i farizej, velmi ambiciózní, ale vynikající organizátor, člověk se smyslem pro disciplínu, dokonalý (až perfekcionistický) vždy ve všem. Bible říká, že když pronásledoval křesťany, měl v pořádku všechny doklady. Domácí přípravu udělal velmi pečlivě: měl napsaná jména všech, které měl zadržet, všechno bylo dobře zorganizované a dokonale připravené.

A co udělá Pán s Pavlem? Bere do svých rukou jeho hřích, jeho pýchu a mění ji na talent, charisma. Předtím ještě dovolí, aby Pavel spadl z koně. Pavel oslepne a je na něm žádáno, aby šel za Ananiášem, svým úhlavním nepřítelem. Ježíš nabízí Pavlovi jako katechetu Ananiáše, kterého chtěl uvěznit. Když Ježíš vidí, že je Pavel od své pýchy očištěn, mění ji na horlivost.

Pán Pavla povolává k sobě a předkládá mu výzvu, jestli ho chce následovat. Pavel výzvu přijímá. Pán neničí jeho charakter, ale mění jeho ambice a sklony v nadšení, v horlivost. Proměňuje jeho hřích v dar. Hospodin potřeboval muže plného nadšení, plného horlivosti pro evangelizaci. To, co potřeboval, našel v Pavlovi.

Pověz mi, jaké máš hříchy
a já ti povím, jaká máš charismata

Bůh často proměňuje naše hříchy v dary. Své obdarování a charismata můžeme objevovat díky svým hříchům. Často se totiž stává, že oblast, ve které jednáme zle a hřešíme,  je spojena s naším určitým talentem, obdarováním, charismatem. Kdybyste přišli za mnou a řekli byste mi: “Otče, já nevím, jaké jsou mé dary, obdarování, charismata”, pověděl bych vám: “Pověz mi, jaké jsou tvé hříchy a já ti povím, jaké máš charisma.” A platí to i opačně. Když mi řeknete: “Otče, nemám žádný hřích”, vyzvu vás: “Tak mi řekni, jaká máš obdarování.” Na základě této informace vám řeknu, jaké jsou vaše hříchy. Bůh je dobrý, bere do úvahy i zlo, ale zároveň ho proměňuje v dobro. Uvedu níže několik příkladů.

Ježíš nechce měnit náš charakter,
chce jen proměnit jeho negativní sklony

Každý z nás má originální povahu. Když následujeme Ježíše, Ježíš nechce, aby se náš charakter změnil. Chce jen proměnit negativní sklony naší povahy v pozitivní. Chce hříšné postoje změnit na charismatické. Doufám, že nebudete chtít v sobě objevit mnoho hříchů v naději, že získáte množství charismat.

V církvi potřebujeme pyšné lidi. Ne proto, aby pyšní zůstali, ale aby dovolili Pánu změnit jejich pýchu na dar vůdcovství. Existují lidé, jejichž povaha se podobá Petrově, kteří chtějí vždy vyniknout, kteří chtějí být vždy na prvním místě. Vzpomeňme si, jak Petr, ten pyšný muž, zemřel za Ježíše na kříži hlavou dolů. To čeká každého dobrého vůdce, který pracuje pro Pána (a ne pro sebe). Když tito lidé potkají Ježíše, mohou se z nich stát vůdcové, ale musejí se i nasadit a trpět. Stanou se z nich vůdčí osobnosti v lásce, ale i v utrpení. I Petr byl první: stal se vůdcem v lásce, ale stal se vůdcem i v utrpení, když byl ukřižován jako Ježíš.

 

Z knihy:

Přestože pocházíme z různých zemí, máme stejné problémy, stejná zranění, stejné těžkosti...