Ať jsme v jakékoliv situaci, vždy nám Bůh nabízí spásu

Ať jsme v jakékoliv situaci, Bůh nám vždy nabízí spásu

30.6.2017

Ježíš nám říká, že ať jsme v jakékoliv situaci, ať jsme se v životě dostali do jakéhokoliv zmatku, vždy nám nabízí spásu. Jediné, co musíme udělat, je otevřít se a přijmout ji. Ježíš nás zve, abychom přišli domů – do domu milujícího Otce.

Pro někoho bude Ježíšovo pozvání a poselství znít věrohodně okamžitě. Pro většinu ovšem přijetí tohoto vyznání bude vyžadovat opravdový akt víry. Takový krok je velmi těžký, jak ukáže následující příběh:

Muž spadne ze srázu. Jak padá, podaří se mu zachytit se o malý keř. V zoufalství vykřikne: „Pomoc, pomoc! Je tam nahoře někdo?“ Hlas mu odpoví. „Ano, já jsem tu. Jsem Bůh.“ Muž vykřikne: „Bože, ó Bože, prosím, zachraň mě.“ Bůh mu řekne: „A věříš, že tě mohu zachránit?“ Keř se začíná pomalu vytrhávat z kořenů. Muž znovu vykřikne: „Ó Bože, věřím, že ty můžeš všechno. Prosím, zachraň mě!“ A Bůh se zeptá: „A uděláš všechno, o co tě požádám?“ Muž odpoví: „Ano, Bože, udělám VŠECHNO, oč mě požádáš.“ Bůh řekne: „Tak dobře. Pusť se toho keře.“ Po chvilce hrobového ticha muž zakřičí: „Pomoc, pomoc! Je tam nahoře ještě někdo jiný?“

Všichni se v tomto příběhu můžeme najít. Možná chceme změnit své životy, ale máme příliš velký strach experimentovat s věcmi, které by nás mohly zachránit.

Ježíš nás zve, abychom našli v jeho slově útočiště. Jeho slovo je vždy konstruktivní a tvořivé. Jeho poselství vždy hovoří o tom, že Bohu záleží na každém z nás stejně jako milujícím rodičům na svých dětech. Ve skutečnosti jsme všichni děti Boží! Jeho postoj k nám je postojem dobrého rodiče. Miluje nás, záleží mu na nás a povzbuzuje nás. Nehledí na to, co jsme udělali, nebo co jsme naopak nezvládli udělat – Bůh nás miluje stále, jeho starost o nás není omezena. Jeho slova nikdy nejsou odmítavá, ponižující ani destruktivní. Co můžeme ztratit, když přijmeme jeho pozvání? A co bychom mohli ztratit ve strachu to zkusit?

Musí přece existovat místo, které je domovem pro srdce a mysl. Srdce a mysl bez domova musí být mnohem zoufalejší než nemít domov pro tělo. Ježíš nás zve, abychom vstoupili do jeho domova, v němž nemusíme cítit žádné obavy. Můžeme být sami sebou, protože víme, že jsme plně přijímáni. Víme, kdo jsme: máme identitu syna či dcery pána domu, syna či dcery Boží. Takové vnímání sebe samých nás okamžitě posílí. Strach odejde. Jsme svobodní, a v této svobodě se můžeme učit poznávat pravdu o sobě samých.

Z knížky