Církev často kázala o spáse a vykoupení abstraktně

25.8.2014

Církev vždy hlásala, že Kristus je naše spása. Velmi často ale kázala o spáse a vykoupení tak abstraktně, že to bylo pro lidi obtížně pochopitelné.

Spása je teologická hodnota. Jak ale může člověk zažít spásu, zažít léčení svých nemocí, to nebylo z těchto kázání zřejmé.

Lidé v Ježíšově době zakoušeli spásu a uzdravení přímo. Ježíš uzdravoval nemocné, vysvobozoval je z moci démonů, vracel jim jejich nedotknutelnou důstojnost. Vysvobodil je ze spletitostí, do kterých se dostali. A lidé na to reagovali údivem a radostí. Lukáš vyjadřuje jejich reakci na první Ježíšovy zázraky takto: „Celý zástup se radoval nad všemi podivuhodnými činy, které on dělal“ (Lk 13,17).

Spása [německy: Heil] původně znamená „být celistvý, být zdravý“. Mluvíme o zdravém světě, který neexistuje. Když mluvíme o uzdravování lidí, myslíme tím, že člověk se stane opět takovým, jakým byl zamýšlen na počátku – bude naprosto sám sebou, bude jedinečným obrazem, který si o něm udělal Bůh. Po tomto uzdravení dnes lidé velmi touží. Mnozí se totiž cítí rozerváni, vláčeni sem a tam různými potřebami a emocemi, očekáváními zvnějšku i vlastními hranicemi. Uzdravení se týká celého člověka – nejen jeho duše, ale také těla.

Uzdravení proto souvisí i s tělesným zdravím, ale je to něco více než zdraví. Někdo může být vnitřně zdravý a celistvý, i když je tělesně nemocný, i když má nemoc, která vede ke smrti. Zdravý je člověk, který je v souladu se sebou samým, který se se sebou samým a svým osudem ztotožnil, který ví, že ho nic nemůže oddělit od jeho pravé podoby – ani nemoc, dokonce ani smrt. Neboť spása člověka přesahuje a překonává smrt.

Spiritualita znamená život z ducha Božího, život z Boha. Křesťanskou spiritualitu charakterizuje Petrovo vyznání: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha!“ (Mt 16,16). Křesťanská spiritualita je určována postavou Ježíše, který nás vede ke svobodě (jako Mesiáš), který z nás činí syny a dcery Boží a který nám ukázal cestu k životu. Pro mě jsou v tomto krátkém Petrově vyznání důležité tři myšlenky.

Ježíš nás osvobozuje od našeho vnitřního tlaku na výkon. Žijeme z milosti, nikoliv z výkonu. Dnes neexistuje jenom perfekcionismus v práci, ale také psychologický tlak na výkon – měli bychom prý žít tak opatrně, abychom vůbec nebyli nemocní. Ježíš nás osvobozuje od veškerého vnitřního i vnějšího zákonického smýšlení. Ukazuje nám, že jsme bezpodmínečně milováni. Jako synové a dcery Boží jsme cele a plně milováni, přijímáni a vítáni. Tato bezpodmínečná láska je předpokladem k tomu, abychom mohli opravdově žít, a ne jen živořit, abychom si právo na život nemuseli nějak zasloužit. Třetí myšlenka, která je pro mě zásadní: Bůh Ježíš je Bůh života – Bůh, který dává životu smysl, Bůh, který nám daruje plnost života. Tam, kde je největší chuť do života, tam lze najít Boha. Božím darem, jak nám říká Janovo evangelium, je život věčný, pravý život, který má už teď účast na Božím životě – na životě, který přesahuje smrt, na životě, který v sobě už nyní ukrývá čas i věčnost.

Z knihy: Doprovázení na duchovní cestě
Autor: Anselm Grün
Vydalo Karmelitánské nakladatelství
-101816-

Doprovázení na duchovní cestě

Anselm Grün
Info a běžná cena: brožovaná, 108 s., 129 Kč
Téma: spiritualita
Edice: Malý duchovní život
Vydáno: 2014
Objednací číslo: 101816
Druh zboží: kniha

Anotace knihy
Co je jádrem křesťanské duchovní cesty? A jak vypadá to, když druhého na této cestě doprovázíme? Anselm Grün tvrdí, že naše cesta v Kristově duchu musí být vždy cestou uzdravující, cestou k tomu, abych se plně stal člověkem a aby náš život za něco stál. Je přitom třeba vědět také o ohroženích, jež zakouší každý, kdo se na cestu k Bohu a ke svému pravému já vydává. Autor chce dát několik podnětů, jak konkrétně si křesťanskou cestu osvojit. Učit se ale musí každý sám.