17.6.2011

Pokud je pravda – jak ujišťuje velký teolog Hans Urs von Balthasar – že v církvi není člověk, jenž by nemohl být Karmelu za něco vděčný, pak je kniha otce Antonia M. Sicariho určena nejen velké karmelitánské rodině, ale i každému věřícímu, který si chce přečíst vyprávění o Božích zázracích v lidství světců.

Dílo, které představujeme, se totiž zrodilo z konkrétního zájmu mužů a žen naší doby. Velký počet lidí přitahuje Karmel v některé z jeho mnoha forem (bratři, klauzurní sestry, řeholní kongregace, členové třetího řádu, laická hnutí inspirovaná karmelitánskou spiritualitou), a ti všichni zaslechli hlas některého ze světců, jenž ovlivnil jejich život a charismatickou identitu, a proto si přejí lépe poznat jeho život, zkušenosti a učení.

Mnozí se setkali se svatým Janem od Kříže prostřednictvím lyriky a symboliky jeho literárního díla. Další se seznámili s duchovní naukou svaté Terezie od Dítěte Ježíše. Někteří se dozvěděli o Editě Steinové během svých filozofických studií. Jiní zhlédli filmy ateistických nebo agnostických režisérů o karmelitánských svatých (mezi jinými jmenujme zvláště Thérèse a Sedmou komnatu), ale nevěděli, kolik historické a duchovní důvěryhodnosti mohou očekávat u podobných děl. Někteří našli v knihovně nebo v rodinné poličce na knihy mystické spisy Karmelu a zamilovali si je…

Ve všech těchto případech se víceméně náhodný kontakt s karmelitánským světem brzy mění v touhu poznat více. Všichni přiznávají, že setkání s tím či oním světcem pro ně neznamenalo pouze hagiografické či historické seznámení, ale každá z těchto postav k nim také hovořila o Boží svrchovanosti, o zkušenosti s modlitbou, o přítomnosti Boha v lidských dějinách a o radikálním následování Krista. Lepší poznání karmelitánských světců, pochopení jejich duchovní zkušenosti „zevnitř“ se stalo důležitým krokem při dokonalejším následování Krista a jeho evangelia v každodenním životě.

Proto jsme cítili potřebu souhrnného, ale zároveň hlubokého díla, které jasným a vyčerpávajícím způsobem odpoví na tyto otázky a tato přání. Předkládaná publikace není historiografickou prací v pravém slova smyslu, jež by upřednostňovala výlučně dokumentární složku. Není to však ani modlitební knížka (jakých se do dnešních dnů tolik dochovalo), která by nebyla schopná interpretovat život světců jako „teologickou existenci“, dílo milosti a božské poselství lidem každé doby. Domnívali jsme se, že tím, kdo by se mohl nejlépe zhostit této práce, je otec Antonio M. Sicari, bosý karmelitán, a tudíž živá součást oné zkušenosti, o níž vypráví; biblista, kladoucí důraz na exegetickou střízlivost i na metodologickou serióznost stejně jako na studium Písma a na rozjímání nad životy světců; teolog, schopný poznat Boží logiku a mluvit o ní při vyprávění o životě a osudech mystiků; člověk modlitby a brilantní spisovatel, který dokáže odhalit poselství Pravdy fascinující krásou živého, průzračného a poutavého jazyka. K tomu se přidává jeho dlouhodobá zkušenost, s níž každý rok v postní době vydává nové Portréty svatých, které rozšiřují po celé církvi stejné teologické, duchovní i hagiografické poselství.

Tento autor, známý už nejen italským čtenářům, vytvořil sérii kapitol, z nichž lze neomylně poznat jeho originální a hluboký styl, s těmito hlavními cíli:
- vypracování přesného a pravdivého historického profilu významných světců a světic karmelitánského řádu;
- objevení hloubky jejich osobnosti;
- zdůraznění jejich duchovního poselství;
- nabídka příkladů pro povzbuzení víry čtenářů;
- pozvání k dalšímu poznávání jak životů těchto „Božích přátel“, tak i „rodiny“, k níž náleželi, tzn. Karmelu.

Co je to Karmel? – Horský hřbet, jehož krásu opěvuje Starý zákon, zmiňovaný v 1. knize Královské v souvislosti s životem a posláním proroka Eliáše. A právě Eliášovi, jenž inspiroval mnišství Východu i Západu a jenž představoval první archetyp rodícího se karmelitánského řádu, je věnován úvodní portrét této knihy.

První karmelitáni byli evropští kupci a účastníci křížových tažení, kteří se usadili na hoře Karmel na konci 12. století, aby opustili své příliš lidské plány a věnovali se radikální službě („dnem i nocí“) Pánu Ježíši, rozjímání a životu v bratrském společenství. Místo, na němž se usadili – „u Eliášova pramene“ – obývali předtím jiní poustevníci, zvláště uctívající Pannu Marii. I tito noví „poustevníci“ žili obzvláštní mariánskou úctou, která později prostupovala dějinami celého řádu i duchovním životem každého jeho člena.

Už kolem poloviny 13. století se řád musel přesunout do Evropy s naléhavým úkolem symbolicky přeměnit každé nové prostředí (jako například lidnatá města nebo univerzity) v „Karmel“. Škapulíř Panny Marie Karmelské, jejž podle tradice obdržel svatý Šimon Stock, přispěl k rozsáhlému rozšíření mariánské úcty a spirituality řádu.

Kolem poloviny 15. století vznikla ženská větev řádu s konventy „mnišek“. Mezi nimi pak povstalo mnoho vynikajících ukázek ducha a hloubky Karmelu, zvláště po „reformě“ svaté Terezie z Avily (1515–1582), velké učitelky modlitby, první ženy v dějinách, která byla prohlášena učitelkou církve. To se stalo roku 1970 za pontifikátu Pavla VI.

Právě kvůli tak vzrušujícím příběhům, jako jsou ty karmelitánské, bylo téměř nezbytné napsat tuto knihu, v níž autor vykresluje portréty různých „modelů svatosti“. V hluboké jednotě charismatické identity – pozorný čtenář nepochybně vysleduje společné prvky životů všech těchto světců – totiž vznikají i všechny rozdílnosti a jedinečnosti každého z příběhů. Dá se říci, že každému karmelitánskému světci byl ve světle Ducha svatého vtištěn originální znak, určený k tomu, aby obohatil toto charisma.

Tyto příběhy (jedná se o „teologická vyprávění“) představují mnohobarevné „Boží odlesky“ v životě Karmelu. A vůbec není důležité, jestli všichni jejich protagonisté byli církví oficiálně svatořečeni. Někteří byli prohlášeni za blahoslavené či svaté, jiní teprve některým ze stupňů tohoto procesu procházejí. Autor také představuje zcela zvláštní „případ“: dívenku, jež zemřela v pouhých devíti letech – Marii Carmen González-Valeriovou (1930–1939). Tato dívenka může být plným právem zařazena mezi karmelitánské svaté pro svůj úzký vztah k řádu. Znovu tedy stojíme tváří v tvář jednomu z Božích zázraků, jimiž byl Karmel tak bohatě obdařen během celé své dlouhé historie.

Karmelitánští světci v iEncyklopedii.cz

kniha: Svatí Karmelu
autor: Antonio Maria Sicari
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101557-

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• otázky a odpovědi
• hledáte knihu?