7.10.2006
Nedávno mne zaujal rozhovor Jeana Guittona s J.-J. Antierem v předmluvě jedné z Guittonovych knih, nazvané Kniha moudrosti a znovunalezenych ctností. Možná není bez významu dodat, že se jedná se o poslední knihu velkého myslitele, který odešel roku 1999 k Pánu.
Rozhovor se odehrál jednoho podzimního večera v Guittonově zahradě v Luxemburku a téma bylo velmi závažné: budoucnost lidského pokolení. Stařičký Guitton hledí na západ slunce, probírá různé nové jevy a krizové příznaky civilizace a prohlašuje, že podle všeho dochází ke kvalitativnímu posunu, k mutaci lidského rodu, což si však málokdo uvědomuje.
"Co bude třeba dělat?" ptá se Antier.
"Vrátit se k etice," odpoví nečekaně Jean Guitton po předlouhém mlčení.
Pak rozvíjí myšlenku o tom, že před lidstvem vidí dvojí možné pokračování: cestu převrácení (návrat k totálnímu chaosu) nebo cestu obrácení (přechod k harmonickému řádu, k němuž klíčem je Láska).
"Ale jak uskutečníme tento přechod?" ptá se znovu Antier.
"Už jsem řekl: návratem ke ctnosti," opakuje filosof.
"Tohle slovo ale není zrovna v módě!" opáčí Antier.
"Dlouho bylo. A znovu bude." trvá na své prorocké vizi Jean Guitton.
Tématem této knížky není pouze lenost, jak ji klasicky chápeme, ale lenost v širším slova smyslu. Mniši by řekli acedie, nebo-li vnitřní rozklad, který se u jednoho projeví nedbalostí a nečinností a u jiného zase horečným aktivismem, svévolným tříštěním pozornosti a vnitřní energie srdce. Není tedy určena pouze pro ty, kdo dělají málo nebo nic, ale i pro ty, kdo dělají příliš mnoho, ale puzeni vším možným, jenom ne Duchem.
Už dávno jsem chtěla napsat podobnou knížečku. Po pravdě řečeno, dlouho jsem se k tomu nemohla odhodlat, protože jde o téma na první pohled hrozně banální, a navíc nepříjemné. Takhle něco o mystice, to by znělo! Anebo o Božím milosrdenství, to by mne těšilo a možná by to pomohlo rozehřát nejedno prokřehlé srdce, ale o lenosti, a ještě v populárním stylu?
Na druhou stranu je faktem, že jde o téma poměrně zásadní, na němž v praxi stojí a padá množství závažnějších či pokročilejších oblastí křesťanského života, (třeba i ta mystika, která je nepoměrně více "v kurzu" než pojednání o neřestech). Mnozí mne k psaní povzbuzovali, zvláště poté, co jsme s několika skupinami lidí společně rozebírali lenost podle knihy Přísloví a ukázalo se to užitečným. Někteří přátelé mi slibovali, že v případě vzniku knihy odeberou hned deset výtisků pro všechny své známé. Jiní dokonce tvrdili, že takové téma potřebují osobně, a to akutně.
Mezi ně patřím i já. Ovšem i tohle vědomí mi dlouho bralo odvahu začít psát. Říkala jsem si, začnu, až nebudu tak líná, rozlítaná, neukázněná atp. Stačil letmý pohled na můj psací stůl či chaoticky přeplněny diář, aby mne odradil od touhy poučovat druhé o tom, jak si lépe uspořádat život.
Postupně mi však vyvstával jiný pohled na věc. Za prvé, je zřejmé, že v porozumění těmto špatným sklonům a jejich důsledkům jsem již získala jistou odbornost, právě proto, že je mohu všechny pozorovat na sobě, čili velmi zblízka. (Pozorování druhých lidí mi jen potvrzuje zkušenost z první ruky). Za druhé, bylo by falešnou pokorou tvrdit, že mne za ty roky Pán ještě ničemu nenaučil a od ničeho neosvobodil, byť jsem ještě notně daleko od plné svobody Božího dítěte, do níž mne chce uvést. A za třetí, proč by se někdo nemohl poučit už z mého zápolení, a aplikováním mých skvělych rad doběhnout k cíli dříve než já? Bude-li někdo třeba jen v maličkosti uchráněn nutnosti 'objevovat Ameriku' na vlastní náklady, není má námaha marná.
Čtenář jistě pochopí, proč se dopouštím spisovatelského faux pas, a namísto rodičům či přátelům píšu věnování sobě. Obávám se, že nemám tak pokorného přítele, jenž by byl věnováním knihy o lenosti skutečně potěšen. Takhle se nikdo neurazí, a já přitom vyzním alespoň v záhlaví sebekriticky a skromně, (když už zbytek knížky bude moralizující, což se prý dnes špatně snáší).
Autor textu: Kateřina Lachmanová
Převzato z knihy: Dvojí tvář lenosti
Vydalo Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-10603-
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
Nedávno mne zaujal rozhovor Jeana Guittona s J.-J. Antierem v předmluvě jedné z Guittonovych knih, nazvané Kniha moudrosti a znovunalezenych ctností. Možná není bez významu dodat, že se jedná se o poslední knihu velkého myslitele, který odešel roku 1999 k Pánu.
.jpeg "Náhled")
