Farář pláchnul

7.5.2024

Farář zmizel! Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy.
Šéfredaktor místních novin obdařil první stránku pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím."

„Panebože, to je strašné!“ vykřikne paní Basilová a s hrůzou si zakryje ústa. „To není možné!“ Jako omráčená znovu a znovu čte lístek, který vytáhla z obálky. Stará hospodyně ale umí číst velmi dobře... a poznala písmo svého drahého faráře:

Už nemůžu dál.
Raději mizím.
Otec Benjamin

Propadne panice. Běží do knězova pokoje a zdá se jí prázdnější než obvykle. Protože mu uklízí, hned si všimne, že batoh není na věšáku a breviář na stole. V koupelně chybí jeden, dva ručníky a také toaletní potřeby. Ze skříně zmizely košile, ze zásuvek spodky a ponožky. Není pochyb, otec Benjamin zmizel se svými osobními věcmi. Na pracovním stole trůní na dobře viditelném místě mobil a svazek klíčů. Paní Basilová vyhlédne oknem: auto je pečlivě zaparkované před farou. „Aha! Musel odejít pěšky...“

Je osm hodin ráno. Stará dáma instinktivně zvedne telefon a zavolá na policii.

„Haló? Poslouchám!“ Strážmistr ve službě Isidore Dubief zvedne mechanicky sluchátko. Jeho tvář, lesknoucí se potem a ozdobená trudovitostí, se stáhne v navyklém úšklebku. Jako při zácpě, která je u něj na denním pořádku. „Cože? Farář zmizel? Nechal dopis? Dobrá, na nic nesahejte, hned jsem tam.“

Když Dubief pokládá telefon, opakuje si pod fousy vyděšeně: „Tak farář zmizel!“ To nám ten den začíná dobře... Zrovna upíjel svou ranní kávu s Jennifer Duplouxovou, reportérkou lokálního plátku Écho germanois. Daleko raději by dál klábosil s tímto úchvatným stvořením, než aby se vypravil na lov velebníčka. Káva v pátek ráno mu chutná nejvíc z celého týdne. Jennifer se totiž ten den pravidelně stavuje „obhlédnout situaci“, to jest najít náplň rubriky Různé, kterou jí svěřil šéfredaktor Sébastien Dufay. Nadšeně vyskočí: „Cože? Farář zmizel? To je pecka! Honem mi o tom něco povězte!“

Strážník je nucen prozradit víc: „Jeho hospodyně říkala, že nejspíš odešel dnes v noci. Zanechal vzkaz, kde napsal, že už má všeho po krk a že mizí. Navíc odešel pěšky! Nevzal si auto ani mobil. Nedá se tedy zaměřit. Určitě si nepřeje, abychom ho vystopovali, syčák. V každém případě to vypadá na pořádné problémy. Když to má co dělat s náboženstvím, vždycky jsou z toho problémy, to vám povídám. Dopijeme kafe.“

Strážmistr však nemá ani chvilku přivonět si ke své kávě a Jennifer už visí na telefonu: „Sébastiene! Doufám, že ještě nešly noviny do tiskárny! Mám sólokapra století! Představ si: Utekl farář! Zavolám ti, hned jak budu moci...“

O pětadvacet minut později rozrazil strážmistr dveře fary, v patách za ním Jennifer. Fara hučí jako úl, protože zpráva o farářově zmizení se rozšířila po městě jako střevní chřipka ve školce. Policista s jemností sobě vlastní huláká: „Tak pan farář nám zdrhnul? Doufám, že je aspoň na pláži a není sám!“ Ale jeho oduševnělé vtipy mají pramalý efekt. Asi jako kdyby karmelitka foukala během postní doby do alkoholtestru.

Isidore Dubief se mohl ptát, jak chtěl: nikdo nic o důvodech či okolnostech podivného zmizení neví. Každý si láme hlavu a hledá nějaké indicie. Někteří projevují poměrně bujnou fantazii. Paní Vasseurová, zdravotnice, hovoří formálně: když se dnes brzy ráno vracela ze služby, viděla ve zpětném zrcátku faráře, jak míří s batohem na východ. Panu Boutrouxi, majiteli kavárny, pro změnu volala jeho sestřenice a ta tvrdí, že viděla nešťastného faráře na nádraží. V tu samou chvíli, ale padesát kilometrů odsud západním směrem.

Každý zvládá svou úzkost, jak umí. Guillemette s Thibaultem klečí v kostele i s dětmi a modlí se růženec u oltáře Panny Marie. Brigitte se usadila u farního počítače a hledá nějakou fotku faráře, aby mohla vytisknout letáky. Je třeba ho najít. A lépe živého než mrtvého. Strach z toho, že spáchal sebevraždu, jí svírá hrdlo.

Na faru vpadne Stanislav, nejstarší z ministrantů, celý zadýchaný: „Jdu právě ze sakristie. Otec Benjamin musel odejít pořádně naložený. Odnesl si albu a jeden ornát, ten zelený, protože ho nemůžu najít. Taky vybral celé zásoby hostií a všechny lahve mešního vína. Chybí také kalich, patena a oltářní ubrus. A zmizely úplně všechny svíčky!“

„Je to čím dál tajemnější, ale hned je mi líp,“ prohlásí Brigitte s úlevou. „Jestli si s sebou tohle všechno vzal, asi se nešel pověsit ani skočit pod vlak.“

Hned po obědě zveřejnila Jennifer článek na webu Écho germanois. Stvořila úplný román: farář Bucquoy měl jednat za pomoci komplice, který pro něj v noci přijel autem, aby ho nikdo nevystopoval. Možná, že v tom je nějaká přítelkyně, s níž možná udržuje intimní vztah...

Šéfredaktor Sébastien Dufay obdařil první stránku novin pikantním titulkem: „Farář nám pláchnul“. Podtitulek shrnul celou aféru slovy: „Unaven farářováním vydal se za novým dobrodružstvím. Exkluzivní odhalení!“ Taková slova dokážou čtenáře polechtat. Není pochyb, že prodeje deníku, v poslední době poněkud slábnoucí, raketově stoupají. Mne si ruce a myslí si tiše: Jen aby se záhy nenašel! Jestli to mám pocítit na tržbách, potřebuji, aby to zmizení trvalo aspoň pár týdnů...

Na sklonku odpoledne už zpráva obletěla více než tisíc francouzských webových stránek. Média bombardují telefonicky biskupství. Marně. Monsignor Vignon odjel se sdružením křesťanských seniorů na pouť do Lurd... Je nedostupný, má vypnutý mobil... Na biskupství se sekretářka, sestra Marie Josefa div neudusí, když musí odpovídat novinářům na druhém konci drátu. „Už dost! Říkám vám, že monsignor tu není!“

„Kde jenom je?“ přemítá v úzkostech paní Basilová před usnutím, když háže zuby do skleničky, v níž šumí tabletka protefixu. „Je to dobrý kněz. Myslím, že mu nepřeskočilo. Ani neběhá za holkama. Určitě se nakonec vrátí. Podle mě jen na chvíli utekl... Svatá Maria, přiveď nám ho zpátky!“

 

Z knížky

 

Otec Benjamin, farář z francouzského maloměsta, přichází postupně o všechny iluze spojené se svým kněžstvím...

Svěží, čtivý, místy velmi napínavý příběh se stal ve Francii bestsellerem. Tisíce čtenářů zaujal autorův inteligentní humor, jeho laskavá i krutá ironie a šokující otevřenost, s níž odkrývá existenciální problémy kněží v dnešním světě. Knížka otřese naším pohledem na církev a na to, co je v ní podstatné…

 

 

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému