Jak jste se v době totality jako katolík mohl dostat na střední školu?

Jak jste se v době totality jako katolík dostal na střední školu?

4.6.2021

Měl jste se svým profilem problém dostat se na střední školu?

To mělo docela zajímavý a úsměvný prolog, který souvisel s mou oblibou italštiny. Stalo se totiž, že tehdejší ředitel osmiletky, Václav Jaroš, jeden ze zakládajících členů komunistické strany, bojoval za první války s nějakou komunistickou partou v Albánii. Ke konci své pedagogické činnosti potom psal k poctě albánských soudruhů vzpomínky a cestopis jejich zemí. A protože Albánie bývala dlouho italskou kolonií, měl k dispozici spoustu knih v italštině. Když zjistil, že chodím na italštinu, čas od času si mě vytáhl z výuky do ředitelny a já mu tam z italských průvodců překládal. Kniha později vyšla pod názvem „Světla září nad Tiranou“ a on mi jí už jako důchodce přinesl do školy s osobním věnováním.

To zní jako paradox – katolický student se podílel na oslavném komunistickém díle…

To mě také kolikrát napadlo! Ale co se týče té pointy, když se na konci svého působení na osmiletce loučil a děkoval za pomoc děkoval, řekl mi: „Ty to, hochu, nebudeš mít na konci osmiletky lehké, jsi alespoň v Pionýru?“ Já povídám, že ne. A on mi dal telefonní číslo, abych mu, kdybych něco potřeboval, zavolal.

Když jsem se potom hlásil na gymnázium, tehdejší jedenáctiletku v Londýnské ulici, moje třídní říkala, že coby žák se špatným kádrovým profilem určitě nebudu přijat, nepřipustí mě ani k pohovoru. Z telefonní budky na ulici jsem tehdy řediteli Jarošovi zavolal, načež on říká: „Do Londýnský? Tam je ředitelka soudružka Růženka Sachsová, moje dobrá kamarádka. Tak ji pozdravuj a buď klidnej.“

Když jsem pak byl přecejen pozván k osobnímu pohovoru k soudružce ředitelce, vyřídil jsem jí pozdrav. Ona se celá rozzářila: „Ty přicházíš s pozdravem od soudruha Jaroše? No, to mám radost!“ Vzpomínala asi na předválečné pionýrské doby. Zeptala se, zda mám babičku. Usoudila, že jistě chodí do kostela, což jsem potvrdil s tím, že já do kostela chodím také. A ona na to: „Tak o tom nebudeme mluvit a já si tady dělám poznámku, že jsi pod náboženským vlivem babičky a my to tady dáme do pořádku.“ A byl jsem přijat.

Z knihy