Jak se nenechat polapit konformismem?

29.6.2011

Už jste někdy viděli špačky na poli? Stačí, aby vzlétl jeden nebo dva ptáci, a celé hejno se vznese za nimi. Také spousta dalších zvířat se chová stádně, například Rabelaisovy ovce. Při plavbě na moři koupí jeho hrdina Panurgos od obchodníka ovci a hodí ji do moře. Zbytek stáda, který zůstal majetkem obchodníka, se vrhne za ní spolu s majitelem zavěšeným na posledním zvířeti a všichni se utopí.

Konformismus existuje i nyní, pět set let po Rabelaisovi, a je pro současnou společnost stejně tak charakteristický, jak bezpochyby byl i pro všechny společnosti minulé. Je přesto nutné ustoupit šedivé bezútěšnosti politické korektnosti? Když použiji latinských výrazů, mohu říct, že major pars není nutně synonymem sanior pars. To, co si myslí většina (major pars), není automaticky vždy nejsprávnější názor. Například v roce 1939 módní ideologie přivedla svět ke katastrofě.

Kristovo poselství je výzvou k osobní zodpovědnosti, svobodě a nasazení ve víře. Svatý Pavel volá: „To je ta svoboda, ke které nás osvobodil Kristus“ (Gal 5,1). Jistě bychom mohli uvést nejrůznější příklady konformismu, za nimiž stojí dva tisíce let trvající dobrodružství církve, během něhož se křesťanské náboženství rozšířilo napříč celou společností. Avšak výzva ke svobodě rozhodně nezůstala utopií, nýbrž se uskutečnila v životě svatých, a to někdy za cenu tvrdého souboje. Svatý Augustin nejprve ušel dlouhou cestu jako filozof a musel zvítězit nad svými vášněmi, než se obrátil. Svatý František z Assisi byl terčem posměchu ostatních, protože si vybral Paní Chudobu. Jana z Arku zůstala věrná svému poslání až ke smrti navzdory nehodným služebníkům církve, kteří usilovali o její odsouzení. Svatý Jan od Kříže dospěl k vrcholu mystiky skrze temnou noc víry.

Jak se nenechat polapit konformismem? Jak se v daném okamžiku svého života svobodně a správně rozhodnout? Naše vděčnost patří Bertrandu Georgesovi, představenému nové komunity Slova života v Pensier u Freiburgu a jáhnovi, jehož jsem s radostí mohl vysvětit. Jeho kniha je nám totiž velkou pomocí na cestě duchovního rozlišování.

Autor nenabízí přehled zaručených receptů, které by odpověděly na naši přirozenou touhu po štěstí. Knihy zaměřené na osobní rozvoj a životní úspěch, jaké v současnosti hojně vycházejí, v sobě zahrnují nebezpečí, že čtenáře uzavřou do sebestřednosti nebo jej dokonce prostřednictvím lží svedou z dobré cesty. Bertrand Georges nás naopak vybízí, abychom odhlédli sami od sebe: „Štěstí nenajdeme, když ho budeme hledat. Nalezneme ho, když budeme hledat Boha nebo když budeme hledat štěstí pro druhé.“ To je celé.

V době, která přišla o některé ze svých záchytných bodů, je rozlišování naprosto nezbytné! Je nám představen jako cestovní průvodce, kterého postupně odhalujeme tou měrou, jakou postupujeme vpřed po stezce svého života. Autor ho spojuje se dvěma mnohoznačnými řeckými slovy. První znamená „rozdělovat“, „rozlišovat“, „vybírat“ a můžeme si jej přiblížit prostřednictvím obrazu síta, na němž se zachytí zlatá zrnka přesátého písku. Druhé slovo zahrnuje představu vážení, abychom zjistili, jakou má která věc hodnotu. Pojí se s obrazem směnárníka, který váží jednotlivé mince a oceňuje jejich kvalitu. Rozlišování spočívá v propojení obou slovesných významů: vybíráme při něm to nejlepší, protože jsme předtím jednotlivé cesty pečlivě zvážili.

Ve světle Božího slova a církevní tradice, zejména pak svatého Ignáce z Loyoly, který ve stejné době, v jaké Rabelais popisoval Panurgovy ovce, rozvinul téma „rozlišování duchů“, nás Bertrand Georges vede k přemýšlení nad základním směřováním života, ale také nad skromnými, prostými rozhodnutími každodennosti.

Kéž čtenáři sami objeví bohatství jeho argumentů a hlavně dokážou uskutečňovat to, co jim autor předkládá. Je pro mě velkou radostí napsat předmluvu ke knize, která není určena v první řadě pro specialisty, nýbrž má pomáhat všem křesťanům rozpoznávat Boží vůli v jejich životech a přistupovat ke konkrétním rozhodnutím a volbám. V jedné mešní modlitbě se praví: „Pro dobro všech a pro svou slávu, Pane, jsi chtěl, aby ti každý člověk sloužil podle své milosti a podle volání Ducha. Dej, ať všichni nalezneme své místo v církvi, abychom společně s ostatními bratry vytvářeli tělo Ježíše Krista.“ I já se připojuji k této modlitbě. Kéž bychom dokázali objevit své místo v církvi a ve společnosti. Kéž bychom dokázali rozpoznat volání Ducha, a tak lépe porozuměli tomu, co od nás Bůh očekává!

Mons. Bernard Genoud,
biskup v Lausanne, Ženevě a Freiburgu

kniha: Umění rozlišovat
autor: Bertrand Georges
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101622-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému