Jen jedno je třeba

7.3.2024

Jen jedno je třeba: přijmout, že „Bůh mě tak miloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych měl život“ (3,16). Pokud se ponořím do tohoto prostého janovského textu, tak asi zjistím, že v duchovním životě je skutečně třeba jen jedno: uvěřit v Boží lásku ke mně (1 Jan 4,16), čili přijmout Boží dar, Syna.

To je tak zásadní pravda, že má své legitimní místo jak v první evangelizaci (jako obsah „kérygmatu“ čili základní křesťanské zvěsti), tak v katechezi pro „pokročilé“, ale dokonce v učení světců a mystiků, tedy těch, kdo dosáhli vrcholného spojení s Bohem. Pravda víry o Boží lásce v Synu je tak prostá, že ji může pochopit dítě, ale zároveň tak hluboká, že ji neprobádá ani největší mystik… A tak „výživná“, že dokáže oživit celé naše jednání: v rodině, na pracovišti, v místním společenství.

Nakolik je „pravda o Boží lásce v Kristu“ mnohovrstevnatá, natolik je (zdánlivě) banální a fádní, protože je vyjádřena tak prostým způsobem – a tak často se opakuje v kázáních. Toto postní období nás volá, abychom tento drahokam oprášili, a tak odkryli jeho lesk a záři. Jak to uskutečnit? Jednoduše tím, že si přeložím do svého jazyka ten evangelní výrok: mohu opsat „Boží lásku“ jako „Bůh na mě myslel“, „Boží srdce se pohnulo“, „Bůh na mě nezapomněl“, „Boží srdce tluče pro mě“…

Bůh si ovšem nezamiloval svět, anonymní masu, skupinu bezejmenných lidí! Zamiloval si konkrétní jedince. Mě a tebe. Člověka, který má určité jméno, minulost, zranění a těžkosti. Klady a zápory.

Až tak se Otcovo srdce pohnulo, že mi byl dán ne ten nejmocnější anděl, ale ten nejmilejší: Syn. Abych mohl žít – ne živořit. Aby můj život nebyl prázdný a šedivý, ale barevný. Abych nebyl suchou pouští, ale oázou – a to i pro druhé. A jde o to, abych měl oči dokořán (a stále znovu žasl), že Otec udělal to bláznovství kvůli mně! Až tak…

K praxi

1) „Bůh si mě tak zamiloval, že dal svého jednorozeného Syna, abych vírou měl v něm život“. Jakými slovy můžeš vyjádřit tuto větu tak, aby „ožila“ a nově tě oslovila? Nejde o „duchovní cvičení“, ale o tvůj život…

2) Opakuj si během dne (a týdne): „Bůh si mě tak zamiloval, že dal za mě svého Syna.“

Z knihy

Nové srdce, nový život

Angelo Scarano

Průvodce postní a velikonoční dobou – od Popeleční středy až po slavnost Seslání Ducha Svatého – obsahuje stručný výklad biblických textů na daný den a podněty k využití Božího slova v našem životě.
Postní doba nás zve a burcuje k obrácení. Boží slovo zde působí jako lék, světlo i pokrm. V době velikonoční je posilována naše víra ve Vzkříšeného a odhalují se nám různé aspekty nového života přijatého ve křtu. Během Letnic pak rozjímáme, kdo je Duch Svatý a jak v nás působí.

Knížka nám tak umožňuje intenzivněji prožívat těsné sepětí mezi liturgickým slavením, hlubokým tajemstvím Velikonoc a naší konkrétní situací.

Vyjděme do tohoto důležitého období křesťanského roku v opravdové pokoře, důvěře a radosti, abychom se s novým srdcem a novým Duchem stali novým člověkem. Kéž je naše proměna hluboká, upřímná, trvalá a naše velikonoční radost úplná.

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému