Jestliže pro druhé nic neznamenáš,...

2.4.2010

...a sám sobě nevěříš, nestojí-li tvůj život za nic, protože neustále bloudíš, klopýtáš, propadáš se, pak je tato kniha pro tebe. Dočteš se v ní jednu důležitou věc: Jsi milován, i když o tom nemáš zdání! Nebraň se setkání s Nejvyšším, ten nikdy nikoho neopustí!

Jak číst tuto knížku?

Neber ji jako román ani jako vymyšlený dobrodružný příběh, kterým by se zabývali odborníci na literaturu. Nabízí se ti zde totiž něco jiného – dvojí skutečnost, vyjadřující dva životní rozměry, které se navzájem prolínají.

1. Realita vnějšího každodenního života, líčená s objektivní drsností, co autor viděl, slyšel a prožil, bez překrucování a přehánění. I kdyby ve skutečnosti hrdina této knížky, mladík ze Západu v období let 1985-86, neexistoval, jsou tu stovky dalších stejných osudů. Jde o skutečné osudy dosud žijících mladých lidí, kteří se mi sami v dopisech svěřili se svými životními příběhy. Pravdivost každé stránky a jejího příběhu by mohli potvrdit Chantal, Mireille, Yves, Marek a mnoho dalších … Změnil jsem pouze jména míst a osob.

2. Realita duchovního života, stejně aktuální a dennodenní. Popisuje se zde poetickým jazykem, kterým lze vyjádřit, co je za věcmi. V této knížce se však vychází ze zkušenosti, kterou prošlo a ještě projde velmi mnoho lidí. Třeba to je či bude i tvá zkušenost!

Je tu řeč o autentických a věčných skutečnostech. Ty jediné nepodléhají času, s časem neztrácejí význam, nezevšední a přetrvají navždy. Zkrátka jsou. Navzájem na sebe působí, pomáhají si k objasnění smyslu a k tušení vyššího rozměru. Přestože je nevidíme, vnímáme v nich skutečnost v konkrétních svědectvích, jak pronikavě se změnily životy v novém způsobu nazírání, v novém světle. Tyto skutečnosti jsou stejné jako rozhlasové nebo lépe elektromagnetické vlny, které nevidíme, neslyšíme, ani jinak nevnímáme, pokud nemáme vhodný přijímač. V našem případě je přijímačem vnitřní zrak, „oči srdce“ – ale snad spíše duše: ta vnímá ten podstatný rozměr lidského života; člověk přece nechce žít jen životem tělesným. V životě nelétáme v oblacích, nestačí nám „dělat blbiny“, ani se flinkat: máme se opřít o skutečnosti a v nich obstát. Duchovní zkušenost je jako ovzduší. Vzduch nevidíš, ale co by sis bez něj počal? Udusil by ses.

Hmota a duch. Tělo a duše. Věci viditelné a neviditelné. Země a nebe … Dvě skutečnosti, dva světy, které nejsou proti sobě, jeden druhý je nevylučuje, ani se nemíjejí. Naopak, jsou to dvě skutečnosti jednoho a téhož světa jako tvé tělo a tvá duše. Nejsou to dvě oddělené bytosti, bojující proti sobě, ale dvě nerozlučně spjaté složky. Nejsou jako rub a líc, ale jedna je v druhé. Vnitřní život je skrytým, vlastním obsahem života vnějšího.

Tato knížka ti pomůže otevřít se světlu, které promění tvůj život. Tato knížka je protkána odkazy na vynikající knihu, na evangelium. Aby ses v ní lépe vyznal, odkazuji občas na odstavce v ní, které ti pomohou osvětlit nejasná místa. Ukáže ti, jaký je smysl života, jak jej prožívat, jak by mohl být projasněn. Tak by dal vzklíčit naději.

kniha: Raněný pastýř
autor: Daniel Ange
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101569-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému