Chyby, jež pozorujeme u jiných, jsou často projekcí chyb vlastních. Co bychom neradi viděli u sebe, přenášíme na někoho jiného. Psychologové upozorňují, že v naší psychice skutečně funguje zvláštní mechanismus, jímž připisujeme své špatné stránky na vrub někomu jinému.

 

Všimneme-li si třísky v oku bratra, bude od nás jen moudré, vyhledáme-li břevno v oku vlastním. Je velmi pravděpodobné, že tříska v oku druhého se jen odštípla od trámu v našem oku. Z chyb, jichž si všímáme u jiných, se můžeme hodně poučit o sobě.

 

Čím více žijeme v lásce, tím méně se zaobíráme nedostatky druhých. Láska přikrývá všechny chyby (Př 10,12). Láska nebere na lehkou váhu motivy jiných a vždycky hledí na to dobré v nich. Když se Ježíš setkává s celníkem Zacheem, nehledí především na jeho četné chyby. Všímá si jeho ukrytých možnosti (viz Lk 19,1-10).

 

Dobro je vždycky pravdivější než zlo. Kdo hledí na hloubku pravdy v druhém, vždycky vidí, že je stvořen k obrazu Božímu: aby miloval a byl milován.

 

Jak ve správné výchově, tak v přátelství existuje prostor k tomu, abychom v pravou chvíli klidně a věcně poukázali na selhání bližního a na jeho slabost. Nejdůležitější je však radovat se z dobrých stránek druhého – nikoliv je závidět, nýbrž vyvolávat je na světlo. Člověk se více vyvíjí, zdůrazňujeme-li mu jeho dobré stránky, než když ho káráme za chyby. Sami zakusíme nesrovnatelně větší štěstí, budeme-li si ve svém okolí všímat spíše dobrého než zlého.

 

---

Některé další tituly k tématu Zacheus: