26.3.2020

Josef vyčerpaně odložil sekeru a syn, který v rohu dílny přitesával kmeny, svou práci také přerušil. Hřbetem ruky si přejel přes obočí, aby z něj setřel pot. "Ježíši, proč se nechceš oženit?" unaveně se zeptal Josef. "Je ti dvacet. S tou rodinou se přátelíme už léta. A starý Eleazar za mnou zase včera byl..."

Zdálo se, že mladý muž neví, co na to odpovědět.

"Tati, já nemůžu."

"Ale proč, prosím tě? Všichni muží tvého věku se žení. V synagoze mě nedávno znova vyčítali, že u tebe nemám žádnou autoritu!"

"Tati, vždyť víš, že já jsem jiný než ostatní."

"Tak to vím až moc dobře!"

Josef si povzdechl. Zaplavily ho vzpomínky na dobu, kdy mu tenhle Ježíš vstoupil do života...

Tehdy byl zasnoubený s Marií. Když viděl, že se jí zakulacuje bříško, přestože spolu ještě nic neměli, byla to pro něj krutá rána. Tak ona ho podvedla? Množily se klevety a Josef nevěděl kudy kam, protože ji miloval. Rozhodl se, že ji tajně zapudí, aby ji nevystavil pohaně. A právě tehdy se mu ve snu zjevil Boží posel a vybídl ho, aby neměl strach a Marii si vzal, protože počala z Ducha Božího, jak předpověděl prorok Izaiáš: "Hle, panna počne a porodí syna a dají mu jméno Emanuel."

"A tati, ty jsi v tu chvíli tomu, co ti Pánův posel řekl, uvěřil?" ptá se Ježíš.

"To sem teď nepleť!" odsekne Josef. "To nemá s tvou svatbou nic společného. Ty mi teď chceš určitě zase vyprávět o svém Otci, který je v nebesích, a zopakovat mi to, co jsi nám řekl v Jeruzalémě, když ses nám ztratil. Tehdy ti bylo dvanáct... V karavaně, která se vracela do Nazareta, jsi nebyl a s tvou matkou jsme tě polomrtví strachy hledali celé tři dny. Nakonec jsme tě našli v chrámu, jak diskutuješ o Bohu s tamními učenci, a ty jsi nám řekl: Proč jste mě hledali? Nevěděli jste, že já musím být u svého Otce?"

"Ano, tati, a teď bych ti mohl říct totéž. Ty jsi můj adoptivní otec, ale můj Otec, ten, který mě zplodil v lůně mé matky, nechce, abych se oženil."

Teď už toho má Josef dost:

"Přestaň se rouhat! Oženit se je zákon synů Izraele. Muž opustí svého otce i matku, připojí se ke své manželce a budou jedno tělo. Ty nechce poslouchat Boha? Ty chceš, aby se na naši rodinu a naši vesnici rozhněval?"

Ježíš se svému otci – tesaři zadívá pevně do očí.

"Já chci poslušně konat to, co chce náš nebeský Otec. On a já jsme spojeni jako dvě ptačí křídla a sdílíme dech života. Jednoho dne vás opustím, tak jako každý muž opouští své rodiče. Mou ženou bude celé lidstvo a já za ně položím život. A ty mi, prosím, důvěřuj. Neměj strach!"

KLÍČOVÉ SLOVO

Parthenos, panna

O Marii Matouš i Lukáš mluví jako o parthenos, tedy panně. Panenské početí Ježíše uznávají téměř všichni křesťaně (včetně protestantů).

OTÁZKA, KTEROU SI KLADEME

Šokoval Ježíš tím, že žil v celibátu?

Tento dialog v tesařské dílně je vymyšlený, avšak obsahuje úryvky z Matoušova a Lukášova evangelia. Obě tato evangelia vyprávějí o tom, že se Ježíš narodil z panny, a Lukáš navíc líčí i jednu příhodu z Ježíšova dětství: jeho teologickou diskusi s učiteli v jeruzalémském chrámě, když mu bylo dvanáct let. Je nicméně velmi pravděpodobné, že když bylo Ježíšovi kolem dvaceti let, musel svým blízkým, jimž jistě záleželo na tom, aby splnil svou povinnost a oženil se, vysvětlovat, proč do manželství vstoupit nechce. Vysvětloval to i během svého veřejného působení, když mluvil o lidech, kteří se manželství sami zřekli pro Boží království. Ve svém velkolepém díle o Ježíšovi (A Marginal Jew: Rethinking the Historical Jesus) badatel John Meier soudí, že Ježíšův celibát přispěl k tomu, že ho vrcholní představitelé židovského náboženství odvrhli, a že byl nakonec zatčen a odsouzen k smrti.

Z knihy:

Kdo byl a jaké vztahy navazoval s lidmi Ježíš – člověk a zároveň Bůh vtělený do lidských dějin?

V knížce Jeana Merciera nám před očima ožívá biblický svět, v němž si lidé kladou úplně stejné otázky jako my dnes. Ježíš se živě zajímal o muže a ženy, které potkával na svých cestách – u studny, u bran malého městečka či uprostřed městského shonu. A nejen to. Ježíš byl přímo vášnivě zaujatý tím, co lidé prožívají, čím trpí, v co doufají. I on sám na sobě prožíval veškeré štěstí a hrůzy, které přináší lidský život. 

Autor se nedrží otrocky biblického vyprávění, zároveň ale evangelia ani Skutky apoštolů nepřikrášluje nebo nevkusně nedopovídá. To, o čem biblický text mlčí, se snaží naplnit životem a dává hlas postavám, které mlčí. Do známých scén zasazuje nečekané dialogy, aby upoutal naši pozornost a přinutil nás číst dál.

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• otázky a odpovědi
• hledáte knihu?