Jidášovi se sevřel žaludek...

21.3.2024

Když Jidáš slyšel nadšené provolávání slávy Ježíšovi, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi! O několik dní později se ho ale však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby Jeruzaléma se totiž Ježíš usedavě rozplakal a o tomto městě říkal: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek.

***

"Jeruzalém! Jeruzalém!" Jidáš stojí u jedné z městských bran a vychutnává si jarní slunce. Z údolí Cedronu, které se pod ním rozprostírá, se ozývá vítězný pokřik. Stovky poutníků se valí jako řeka. Každý rok se sem s železnou pravidelností vracejí, aby slavili Velikonoce, svátek připomínající záchranu lidu Izraele. Jsou celí ušlí, ale jejich duše radostně jásá. Slova, která zpívá skupina poblíž něj, čekající až se otevře brána v opevnění, Jidáš dobře zná: "Už stojí naše nohy v tvých branách, Jeruzaléme! Jeruzalém je vystavěn jako město, spojené v jeden celek."

Tuto píseň zpíval před pěti dny i Jidáš s Ježíšem a ostatními učedníky, když stoupali ke svatému městu. U srdce jim však bylo těžko, protože Ježíš se jim svěřil s tím, že do Jeruzaléma musí jít nejen proto, aby tam oslavil Velikonoce, ale také proto, aby tam trpěl a zemřel. Bartoloměje a Judu poslal Ježíš napřed do Betánie, aby obhlédli situaci a našli tam pro něj oslátko. Majitelům se měli prokázat zvláštním heslem: "Pán ho potřebuje." Když se jich vlastníci zvířete ptali, proč je odvazují, stačilo pronést heslo a nikdo jim nebránil. Zvláštní...

A to zdaleka nebylo všechno. Přijetí, jehož se Ježíšovi, jedoucímu na oslátku, dostalo, rozhodně nenasvědčovalo tomu, že by se chmurné předpovědi měly naplnit. Nadšení lidé kladli na cestu své pláště a pokrývali ji nařezanými větvemi. Dav volal jedním hlasem: "Hosana synu Davidovu! Požehnaný, který přichází ve jménu Páně!" Když Jidáš toto nadšené volání slyšel, trochu ho to uklidnilo. I on přece patří k Ježíšovi a nerad by skončil špatně. O několik dní později se ho však znovu zmocnily pochybnosti. Při pohledu na mocné městské hradby se Ježíš usedavě rozplakal a ve slovech, jimiž oslovil město jako ženu, zaznívala beznaděj a zoufalství: "Na tebe i na tvé děti přijdou dny, kdy tě tvoji nepřátelé sevřou ze všech stran a srovnají se zemí, protože jsi nepoznalo čas, kdy ti Bůh nabídl svou přízeň." Jidáše tato slova šokovala. Když viděl Ježíše tak slabého a bezmocného, svíral se mu žaludek. Hned nato znovu pronikl do jeho mysli onen hlas nedůvěry a zoufalství, který ho v minulosti tolik týral a zmlkl ve chvíli, kdy se na něj Ježíš poprvé láskyplně zadíval. Jidáš si to nechce přiznat, ale jeho srdce se znovu zmocnil hlas satana, vábení smrti.

 

KLÍČOVÉ SLOVO

Polos, oslátko

V řečtině toto slovo označuje mládě soumara, oslátko, ale mohlo by se jednat i o hříbě nebo mládě velblouda. Je to odkaz na nastolení Šalomouna jeho otcem Davidem (1 Král 1, 38). Evangelista chce zdůraznit, že Jeruzalém oslavuje Ježíše jako Davidova potomka a především, že Kristus vládne s pokorou.

 

OTÁZKA, KTEROU SI KLADEME

Jak Ježíš podvracel židovské náboženství?

Ježíš jde jako každý jiný žid do Jeruzaléma, aby vykonal pouť předepsanou Zákonem. Chrám obnovený Herodem Velikým byl považován za střed světa, styčný bod mezi Jahvem a stvořením. Tehdejší židovské myšlení pohlíželo na svět jako na celek tvořený oblastmi, jejichž svatost se směrem k Jeruzalému stále zvyšuje. Toto talmudické dogma o deseti stupních svatosti vykládá v následující kapitole Jidášovi přestavený synagogy, ale v evangeliích takto výslovně představeno není. Ježíš zemřel proto, že toto dogma o svatosti porušoval, když se nebránil styku s hříšníky a nečistými osobami (což nebyli nutně hříšníci, nečistá byla třeba i žena s krvotokem), ba dokonce takové lidi vyhledával.  Když Ježíš v narážce na svou smrt mluví o chrámu, který ve třech dnech znovu vystaví, podrývá tak kněžskou ideologii, protože chrám, místo, kde se země spojuje s nebem, zaměňuje s vlastním tělem.

 

Z knihy:

 

Náhled

Kdo byl a jaké vztahy navazoval s lidmi Ježíš – člověk a zároveň Bůh vtělený do lidských dějin?

V knížce Jeana Merciera nám před očima ožívá biblický svět, v němž si lidé kladou úplně stejné otázky jako my dnes. Ježíš se živě zajímal o muže a ženy, které potkával na svých cestách – u studny, u bran malého městečka či uprostřed městského shonu. A nejen to. Ježíš byl přímo vášnivě zaujatý tím, co lidé prožívají, čím trpí, v co doufají. I on sám na sobě prožíval veškeré štěstí a hrůzy, které přináší lidský život. 

Autor se nedrží otrocky biblického vyprávění, zároveň ale evangelia ani Skutky apoštolů nepřikrášluje nebo nevkusně nedopovídá. To, o čem biblický text mlčí, se snaží naplnit životem a dává hlas postavám, které mlčí. Do známých scén zasazuje nečekané dialogy, aby upoutal naši pozornost a přinutil nás číst dál.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému