Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát (svátek sv. Petra a Pavla 29.6.)

Jsem Petrovi vděčný, že zapřel Ježíše (svátek sv. Petra a Pavla 29.6.)

28.6.2024

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Petra zvolil Ježíš za následovníka.

Zasáhl mně nedávno úryvek z evangelia, ve kterém Ježíše zradí právě jeho nejvěrnější učedník Petr: „Amen, pravím ti: Dnes v noci, dříve než kohout zakokrhá, třikrát mě zapřeš.“ Petr mu však tvrdil: „I kdybych měl s tebou jít na smrt, nezapřu tě!“ (Mt 26,34n) Bohužel se tak nestalo... Petr mezitím seděl venku na dvoře. Tu k němu přistoupila jedna služka a tvrdila: „Tys byl také s tím Galilejcem Ježíšem.“ Ale on to přede všemi zapřel: „Nevím, co povídáš.“ (…) „Opravdu, i ty k nim patříš. Vždyť už tvé nářečí tě prozrazuje.“ Tu se začal zaklínat a zapřísahat: „Neznám toho člověka!“ Hned zakokrhal kohout a Petr si vzpomněl na slova, která Ježíš řekl (…). A vyšel ven a hořce se rozplakal (Mt 26,69–75).

Jak dobře rozumím Petrovu zármutku,
jak mi je blízký, když hořce pláče!
Připadám si jako jeho bratr, jako přítel.
Vidím ho, zastrašeného výhružným davem,
jak se bojí, že ho zbijí, zlynčují, že ho možná i ukřižují spolu s mistrem.
Tak zapírá, pochopitelně. Zachraňuje si kůži.
Pud sebezáchovy je silnější než všechno ostatní.
Touha jít dál ještě chvíli, ještě den, ještě týden, ještě rok...

Udělal bych totéž, vím to.
Byl bych také měl strach, vím to.
Zapřel bych Krista, vím to.

Jsem Petrovi vděčný, že Ježíše zapřel a hned třikrát.
Dává mi tak šanci snášet mou vlastní zbabělost.
A navzdory tomu si Ježíš Petra zvolil za následovníka.

Nebo právě proto.

Z knihy: