Kazatel nesmí šetřit nikoho (Sv. Antonín z Padovy)

22.10.2020

Antonín byl přesvědčen, že pro správného kazatele je nutné, aby hovořil odvážně a energicky. Odvaha nedovolí kazateli kličkovat a vyhýbat se ožehavým tématům. V jeho dílech můžeme číst také následující slova: „Kazatel nesmí šetřit nikoho ani z ohleduplnosti, ani ze strachu, ani z úcty, ani z ostychu.“ Antonín to nejen tvrdil, ale také důsledně aplikoval, když stál na kazatelně.

Historický pramen Vita prima poznamenává: „Nebral žádné ohledy na osoby a rozhodně nehledal potlesk posluchačů. Jak říká prorok Izaiáš: ‘Udělám z tebe ostrou mlátičku, novou, s mnohými zuby. Rozmlátíš hory a rozdrtíš je, pahorky obrátíš v plevy’ (Iz 41,15).“ Ostatní prameny obsahují po vzoru Vita prima podobné charakteristiky Antonínova způsobu hlásání Boží pravdy.

Jeho slovo bylo jako ostrý meč pravdy, který pevně třímala láska a zájem o dobro těch, kdo byli napomínáni. Antonín patří do zástupu hlasatelů evangelia, kteří nebojácně předkládají pravdu podle zásady „padni, komu padni“, jak to dělal sám Ježíš, posléze svatý Pavel z Tarsu i „Syn hromu“, apoštol Jan. Stejně jako oni, i Antonín za to musel zaplatit.

Antonín se nebál hovořit tvrdě. Byla to ale tvrdost spjatá s trpělivostí, jemností a prozíravostí. Kazatel musí „trpělivě a radostně snášet“ zkoušky, které na něho přicházejí. „Když hlásá Boží slovo, musí tvrdě útočit na srdce hříšníků. Když však proti němu někdo vystupuje a uráží ho, musí jednat jemně a přívětivě.“ Jeho síla byla zároveň jemností, a právě proto dokázal hluboko pronikat i do nejvzpurnějších lidských srdcí.