Když Ježíš na kříži zvolal: „Žízním,“ mysleli si, že žízní po vodě (Matka Tereza)

17.11.2023

„Dát pít žíznivým.“ Tento skutek milosrdenství v životě Matky Terezy rezonoval zvláštním způsobem. Ježíšovo zvolání z kříže: „Žízním“ (Jan 19,28) totiž výstižně shrnuje její výzvu uhasit nekonečnou žízeň Ježíše visícího na kříži a žíznícího po lásce a duších. Setkání s žíznícími jí pak stále znovu připomínalo tuto výzvu a zároveň ji stále novým způsobem vybízelo, aby reagovala nejprve na bezprostřední potřebu ubožáka před sebou, ale také aby mystickým způsobem utišila žízeň Ježíše, který ji skrze tuto osobu – ve „znepokojivém převleku chudých“ – prosil: „Dej mi napít“ (Jan 4,7).

Matka Tereza vždy pozorně dbala o chudé, zejména o jejich základní fyzické potřeby, a podnikala praktické a nezbytné kroky k tomu, aby jim pomohla. Jednou z mnoha věcí, o které se mezi chudými snažila, bylo zásobovat je za pomoci úřadů nebo charitativních sdružení pitnou vodou všude tam, kde jí byl nedostatek.

Ovšem nesoustředila se jen na to. Prožitek žízně posunula o krok dál a uvědomila si, že mnoho lidí žízní „po laskavosti, po soucitu, po jemné lásce“. Snažila se nabídnout nějaký hmatatelný projev laskavosti, soucitu a lásky, aby tuto základní lidskou potřebu uspokojila, a ke stejnému jednání povzbuzovala také všechny, kdo ji následují.

Bez ohledu na konkrétní důvody, proč někdo zakouší buď skutečnou tělesnou žízeň (nedostatek vody, chybějící prostředky, jak se k ní dostat, nemožnost si ji nabrat nebo bída umírajících na ulici), anebo lidskou žízeň po lásce, tak či tak si napojení žíznícího jako skutek milosrdenství rozhodně vyžaduje naši pozornost. Podle příkladu Matky Terezy jsme vyzváni rozpoznávat žíznivé kolem sebe a udělat vše, co je v našich silách, abychom jejich žízeň uhasili. Máme se stejně jako ona snažit napájet ty, kdo žízní po vodě, ale „nejen po vodě: také po poznání, míru, pravdě, spravedlnosti a lásce“.

Slova Matky Terezy

Ježíš žízní po naší lásce

Když umíral na Kříži, Ježíš zvolal: „Žízním.“ Ježíš žízní po naší lásce a to je zkouška pro každého z nás, chudého i bohatého. Všichni žízníme po lásce druhých – po tom, aby nám neubližovali a konali dobro. To je smysl pravé lásky – dávat, dokud to nebude bolet.

Když zvolal: „Žízním,“ mysleli si, že žízní po vodě. Dali Mu tedy ocet a On si ho nevzal. Ale Jeho žízeň trvala… Jeho žízeň po lásce, po duších. A dnes říká totéž tobě i mně: „Žízním“ po lásce, po duších. A jak tuto Ježíšovu žízeň utišíme? Teď, přímo tady, každý z nás, když budeme pracovat pro spásu a posvěcení duší. To je ta Jeho žízeň, ta strašná Ježíšova žízeň, která Ho na Kříži tak trápila: věděl, že projde tolika utrpeními, a přesto Ho mnoho lidí nepřijme.

Musíme se umět rozhodnout být chudí i v maličkostech. Tisíce lidí žijí bez světla. Ve vězení umírají lidé. Dostanou jediný kbelík vody, aby se umyli a pili z něj. Já se rozhoduji používat jediný kbelík vody: ne proto, že musím, ale proto, že to tak chci. Pravou Misionářkou lásky se staneš, až poznáš chudobu a budeš se umět dělit. To je jednoduchý způsob, který Panna Maria a Náš Pán používali, když žili na zemi.

Z knihy: