Křesťané způsobují největší obtíže těm, kdo se skutečně rozhodli žít křesťanským životem

5.8.2021

Proč?
Možná proto, že se cítí ohroženi.
Nechtějí, aby byly odhaleny jejich vlastní nedostatky a slabosti,
což se snadno stane, když se jiní lidé pokoušejí žít evangelium naplno
a nevybírají si z něj jen to, co jim vyhovuje.

Radostný boj

Křesťanský život je boj. Je to ovšem radostný boj o to, jak překonat moc zla a snažit se přinést větší štěstí druhým lidem i sobě samým. V životě nás všech přijde doba, kdy se nám nedaří být takovými křesťany, jakými tvrdíme, že jsme. To je také důvod, proč nám Ježíš zanechal svátost smíření a proč daroval svým apoštolům – i jejich nástupcům – dar odpuštění. Augustin připomíná svému lidu tento zápas i to, jak nesnadné je být tím, kým jsou, v tomto textu:

Pokud doufáš v Pána... neskrývej svou naději ve svém srdci, jako by to byl zločin. Ve skutečnosti se v dnešní době téměř nikomu nevyčítá, že je křesťan... Bratři a sestry, když ovšem začnete opravdu žít jako křesťané, každý z vás, kteří mě teď posloucháte, uvidíte, zda se proti vám nebudou stavět lidé, dokonce i ti, kteří tvrdí, že jsou křesťané, i když jimi nejsou podle způsobu svého života. Nebudete tomu věřit, pokud to sami nezažijete (En. Ps. 30 IV, 7).

Mám zkušenost srovnatelnou s tou, kterou udělal Augustin. Často právě křesťané způsobují největší obtíže těm, kdo se skutečně rozhodli žít křesťanským životem. Proč? Možná proto, že se cítí ohroženi. Nechtějí, aby byly odhaleny jejich vlastní nedostatky a slabosti, což se snadno stane, když se jiní lidé pokoušejí žít evangelium naplno a nevybírají si z něj jen to, co jim vyhovuje.

Je vcelku snadné nosit zlatý nebo stříbrný kříž kolem krku jako přívěsek. Znám mnoho lidí, kteří to tak dělají, ale to z nich ani z nás křesťany neudělá, stejně jako kolárek nebo hábit nedělá z člověka kněze. Kříž a kolárek jsou vnější znaky, které jen cosi naznačují o těch, kdo je nosí. Ale pokud slova a činy těchto osob neodpovídají zmíněným vnějším znakům, postrádají smysl. Nebo lépe řečeno – jsou to dokonce falešní ukazatelé, někdy až do té míry, že jsou pokrytecké.

Je možné dnes vést dobrý křesťanský život? Ano, je, ale nejde to o samotě a samostatně. Potřebujeme jeden druhého. Potřebujeme sílu křesťanské komunity. Především ale potřebujeme sílu a odvahu, která vychází z modlitby a z toho, že v nás přebývá Duch Svatý. Sami nebudeme schopni překonat tolik překážek, se kterými se setkáváme všude kolem nás. S Bohem je však možné všechno. Jak nám Ježíš připomíná: „Buďte dobré mysli. Já jsem přemohl svět“ (Jan 16,33).

Ježíš nikdy nepopíral, že následovat ho po cestě vedoucí k Bohu bude obtížné. Zaručil se však za to, že on sám bude tou Cestou pro ty, kteří po ní chtějí jít. Když opouštěl své první učedníky, dal jim jasná slova na povzbuzení a k zamyšlení, slova, o kterých můžeme velmi plodně přemýšlet také my, když si vezmeme k srdci jeho poselství a budeme chtít být opravdu křesťany pro dnešní dobu.

Já jsem vinný kmen, vy jste ratolesti. Kdo zůstává ve mně a já v něm, ten nese mnoho ovoce, neboť beze mne nemůžete dělat nic … Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila (Jan 15,5.9–11).

Z knihy: