Láska až do krajnosti

26.3.2010

„A protože miloval svoje, kteří byli ve světě, projevil jim lásku až do krajnosti“ (Jan 13,1). To se ukazuje obzvlášť navečer na Zelený čtvrtek, kdy se při ustanovení eucharistie vtělil Kristus do podoby, v níž se mohl vzdát sám sebe a darovat se. V chlebě ho lze rozlámat a rozdílet lidem, ve víně ho lze rozlévat a pít. Takto sebe zanechal tělesně církvi a v této pokorné podobě zůstává s námi po všechny dny až do konce světa (srov. Mt 28,20). Dnešní večer zřetelně ukazuje, že se nám Ježíš zanechal trojím způsobem.

• V podobě církve

„Kde jsou dva nebo tři shromážděni ve jménu mém, tam jsem já uprostřed nich“ (Mt 18,20). Zpěv Zeleného čtvrtka tuto skutečnost opěvuje: „Kde je opravdová láska, tam přebývá Bůh.“ Být spolu vždy tak, aby Ježíš mohl být u toho jako třetí, to je dnes večer jeho odkaz. Také pro tento úkol platí jeho: „To konejte na mou památku.“ Avšak již tato forma přítomnosti Páně v církevním společenství ukazuje celou realitu lidské tragiky. Je tady především Jan, miláček Páně, který spočívá na srdci Páně u stolu ve večeřadle (srov. Jan 13,23). Ve stejnou dobu plánuje u téhož stolu jiný učedník zradu Mistra, kterého vydá za třicet stříbrných. Osud Pána je také osudem jeho církve.

„Zůstaňte v mé lásce“ (Jan 15,9) – to je jímavá Mistrova výzva a zároveň odpověď jeho učedníkům. Slavme přítomnost Pána v církevním společenství tím, že se budeme společně modlit, pracovat a slavit bohoslužbu takovým způsobem, aby s námi vždy mohl být Pán. Pak bude každá eucharistie obrazem společenství ve večeřadle Zeleného čtvrtka – ovšem bez Jidáše.

• V podobě lopotících se a obtížených bratrů a sester

„Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří (a sester), pro mne jste udělali“ (Mt 25,40). Pán myje učedníkům nohy proto, aby poukázal na tuto skutečnost své přítomnosti. Matka Tereza z Kalkaty říká svým sestrám: „Dělejte svou práci s dětmi a umírajícími dobře. Neboť Ježíš v eucharistii a Ježíš v odložených dětech, v umírajících a zapomenutých lidech je jeden a tentýž Ježíš.“ Jako Ježíš neřekl nad dary chleba a vína: Dělejte, jako by to bylo mé tělo a má krev, tak také neříká: Cokoli jste udělali nejmenšímu z mých bratrů a sester, jako byste udělali mně. Ne, nad chlebem a vínem říká zcela jasně v oznamovacím způsobu: „To je mé tělo, to je má krev“, a proto také logicky: „Cokoli jste udělali pro jednoho z těchto mých nejposlednějších bratří (a sester), pro mne jste udělali.“ Bratrská a sesterská služba je tak službou Kristu.

• V podobě tajemství eucharistie

A nakonec třetí způsob jeho přítomnosti – v tajemství eucharistie. V darech chleba a vína se uskutečňuje jeho přebývání mezi námi. Zde je nám darována nejkoncentrovanější a nejintenzivnější forma jeho přítomnosti. Tu slavíme důstojně tehdy, když naplňujeme také první způsob Kristovy přítomnosti v církevním společenství. Dříve než Kristus ustanoví eucharistii, setkává se se svými učedníky u stolu při bratrské večeři.

Stejně tak se slaví tajemství eucharistie správně jen tam, kde si připomínáme jeho přítomnost v trpících údech jeho Těla. Proto na Zelený čtvrtek předchází ustanovení eucharistie mytí nohou a od počátku stojí vedle Božího domu chudobinec. Eucharistie je opravdu Boží „test na konci“, testament (4)((4/ Test-am-End.)), závěť. Nemáme na ni žádný nárok. Neexistuje právo na eucharistii! Je to ryzí dar. Kde však slavíme přítomnost Páně v církevním společenství a v lásce k lopotícím se a obtíženým tohoto světa, tam nám nebudou nikdy scházet kněží, kteří nám budou lámat eucharistický chléb a podávat eucharistický kalich.

Dnešní den je také večerem ustanovení kněžství, když Pán výlučně svým dvanácti apoštolům říká: „To konejte na mou památku!“ (Lk 22,19). Dostatek kněží, správců Kristových tajemství v našich farnostech, nestojí na tom, zda se změní podmínky pro přijímání uchazečů v kněžství, ale na naší jednotě s Kristem ve společenství církve, ve službě ubohým a ve spoluslavení eucharistie. Církev, sjednocená v Duchu Kristově, se stává plodnou v duchovních povoláních.

„Bůh je láska“ (1 Jan 4,8) – to ukazuje dnešní večer navýsost zřetelně. Láska se chce rozdat. Proto Pán otvírá srdce, přibírá učedníky do společenství u stolu, dokonce i Jidáše. Proto před nimi pokleká, aby jim umyl nohy, proto se vydává svým nejbližším v darech chleba a vína. Učedníci a s nimi i my jsme těmi, kteří byli dnes večer maximálně obdarováni, ale i těmi, kteří „okusí“ jeho utrpení. Žalm nám dnes připomíná zvláště naléhavě: Duše, nezapomeň, jakým dobrem tě Pán zahrnul! (srov. Žl 13,c)

Kázání v kolínském dómu na Zelený čtvrtek 1996

kniha: On jde před vámi
autor: Joachim Meisner
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-10975-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému