***

Nastoupil jsem do prvního ročníku litoměřického semináře. Po slavnostním zahájení akademického roku jsem se první říjnovou neděli s ostatními bohoslovci vypravil na Radobýl. Z druhého poschodí seminární budovy jsme se dívali na vysoký kopec, na jehož vrcholu se tyčily tři kříže. Bylo hezké počasí. Údolí Labe bylo lehce zamlžené. Mlčky jsme se dívali na město, zaujala nás věž katedrály sv. Štěpána a připomněli jsme si dávnou událost.

Mladý básník Karel Hynek Mácha nastoupil v tomto historickém městě službu advokátního koncipienta. V neděli 23. října 1836 vystoupil nahoru na Radobýl a posadil se u tří křížů. Vytáhl z kapsy papír a tužku a začal psát svou poslední báseň. Dole ve městě vyšlehl plamen. Mladý básník se nerozpakoval. Běžel do města k hořícímu ohni. Vyskočil na střechu stodoly a usedl na ni jako na koně. V letu chytal kbelík za kbelíkem, které mu postupně podávali, a hasil nenasytný oheň. Poléval si vodou i hlavu, aby mu nechytly vlasy, občas se z kbelíku napil, aby uhasil žízeň. Odkud je voda, kterou hasí požár? Z Labe určitě ne, je příliš daleko. Ze studní okolních domů? To je také málo pravděpodobné, k hašení požáru je třeba hodně vody. Ulicí protéká stoka... Básník netuší, že mu zbývá jen několik dní života. Bude mu šestadvacet. V den, kdy měl mít svatbu s Lori, jej odnášejí ke hrobu. Na litoměřickém hřbitově je na pomníku nápis: „Zde byl pohřben Karel Hynek Mácha.“ V roce 1938, po více než sto letech, přenesli jeho ostatky na pražský Vyšehrad. To bylo mé první hlubší setkání s Litoměřicemi.

Z knihy: