Meč zdvořilosti

2.4.2010

Meč zdvořilosti „Onehdy jsem byl v dost obtížné situaci,“ řekl obchodník K. V. „Ten, kdo se věnuje obchodování, mi porozumí. Byl jsem dlužný dost peněz, jenomže mnohem víc peněz, než jsem byl dlužný, mi naopak dlužila jedna firma. Jenomže ta firma neplatila a já věděl, že má asi dvě stě míst, na kterých je dlužná, a že se blíží okamžik, kdy zbankrotuje…

A já nedostanu nic.
Ta suma, kterou mi dlužili, byla pro mě rozhodující.
Jestli zkrachují a já nic nedostanu... radši jsem na to ani nemyslel.
A tak jsem se k nim vydal.
Známí se mi smáli, proč tam chodím.
´Vyhodí tě...´
Ale já jsem tam šel stejně.
Vypil jsem s majitelem kávu, popovídali jsme si.
Byl to unavený, uštvaný člověk. Rozhodně nevypadal jako ten, který chce své věřitele trápit.
Prostě...
Neměl peníze.
Vysvětloval mi, jak se do tohohle postavení dostal, kdo ho oklamal...
A pak se na mne zadíval.
´Víte, já,´ řekl, ´já vám ty peníze dám. Jsme sice na mizině, jenomže nějaké peníze nám ještě zbyly. A vy jste jediný z těch dvou set lidí, co jsme jim dlužni, který na mne neřval.“
Že to řekl, by ještě tak zvláštní nebylo.
Jenomže on mi peníze opravdu dal.
Když jsem o tom mluvil se svými známými, ani mi nechtěli věřit.
´Cos mu řekl?´
Nic zvláštního, jenom jsem s ním hovořil s pochopením, vlídně, tak jako mluvívám s ostatními lidmi...
I s těmi, které bych měl podle obecného mínění – jak se to říká? –nakopat.
Měl jsem s ním soucit. A proto ho měl on se mnou.
Věděl jsem, že nemá cenu na něj křičet. A on věděl, že nemá cenu, aby mne vyhodil, jako tolik jiných...
Jsou různé meče...
Ale je i meč zdvořilosti.
Meč vlídnosti.
Když se tak ohlížím, právě s tímhle nenápadným mečem jsem dosáhl v životě nejvíc vítězství.
A u těch , kteří by podle mých známých na pochopení a soucit neměli mít nárok, u těch jsem dosáhl vítězství, kterým je někdy opravdu těžko rozumět...
Tolik lidí dnes pozvedne nějaký meč...
Možná, kdyby ho odložili, kdyby se zamysleli, kdyby pozvedli meč vlídnosti...
Meč pochopení...“