Milovat církev?
25.9.2009
Známe dobře místo evangelia, kde Ježíš hovoří o vitalitě Božího království a připodobňuje ho k hořčičnému zrnku (srov. Mk 4,30-31). Bůh má tolik moci, že z nepatrné skutečnosti může nechat vyrůst něco velikého. Víme, že semínko černé hořčice, která rostla v Palestině, bylo o málo větší než naše zrnko máku, ale rostlina dorůstala velikosti dvou až čtyř metrů. Zvláště v nížinách u Mrtvého moře to býval až čtyřmetrový keř, v jehož větvích pak hnízdili ptáci.
Alexandr Meň († 1990), nedávný pravoslavný mučedník, rád zmiňoval toto podobenství, když diskutoval s fundamentalisty, kteří ostře kritizovali dnešní podobu církve a uznávali jen její počátky, zmiňované ve Skutcích. Říkával – pošetilci, kteří chtějí, aby se košatý strom přesně podobal semínku, z něhož vyrostl!
Naším posláním je milovat církev takovou, jaká je dnes, ten nesmírně košatý strom – i když je místy přebujelý a možná potřebuje i prořezat. Ovšem zdá se, že tuto očistnou práci si vyhradil Otec nebeský pro sebe (srov. Jan 15,2).
(Redakční titulek KNA.cz)
Autor textu: Vojtěch Kodet
Převzato z knihy: Učednictví -101464-
Výběr textů z této knihy:
- Milovat církev?
- Duch svatý není něco, ale někdo
- Boží vůle nemusí být vždy to nejtěžší
- Mrtvol je v církvi dost, aneb Proč vůbec číst Písmo?
- Modlou může být prakticky cokoliv
- Křesťanství není tělocvična
- Musí existovat radost, která nezávisí na vnějších okolnostech
Autor: Vojtěch Kodet | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun