Mít tak pro co žít

9.4.2010

Šel poutník cestou necestou z Čech až na konec světa. Jednou přišel do krajiny, kde bylo rušno. Již zdálky viděl, že se tam něco dělá.

Přišel ke skupině lidí, kteří pracovali v lese. Zeptal se jednoho z nich, co dělá. Ten mu řekl: „Kácím stromy.“ Poutník se ho zeptal, proč to dělá. Dostal na to odpověď: „Mám doma ženu a houf dětí. Ty musím uživit, a tak si kácením vydělávám peníze.“ Šel dál a spatřil, jak někdo osekává pokácené stromy. I toho se zeptal, co dělá. Obdržel jasnou odpověď: „Zhotovuji z pokácených stromů trámy.“ Na otázku, proč to dělá, uslyšel podobnou odpověď jako předtím: „Musím uživit rodinu a tady je práce.“

Poutník šel dál a zastavil se u člověka, který měl v ruce dláto a kladivo. Před ním ležel velký kámen, balvan. Byl to kameník. Ten kámen opracovával. I toho se zeptal, co dělá. Odpověď zněla: „Stavím chrám.“

Na to, co děláme, se můžeme dívat z různého hlediska. Je to možno vidět z bezprostřední blízkosti a je to možno vidět i s nadhledem. Bible hovoří o tom, že svět je možno vidět nejen v běžném denním světle, ale i v Božím světle (2 Král 6,17). A říká nejen to; na jiném místě čteme v Bibli, že jsme spolupracovníci na Božím díle (1 Kor 3,9). Je rozdíl mezi tím, když něco dělám, protože musím, a tím, když něco dělám s radostí a vědomím, že se spolupodílím na díle, jehož stavitelem je někdo, koho mám rád a koho si vážím.

kniha: Mít pro co žít
autor: Jaro Křivohlavý
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101515-

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému