Mnich topil jiného mnicha pod vodou! Aneb jak se modlit… (Elias Vella)

11.10.2022

Následující výstižný příběh pochází z dob pouštních otců. Jistému nezkušenému mladému učedníkovi připadalo náročné modlit se usebraně delší čas. Ustavičně pozoroval však starého mnicha, který sedával na břehu jezera a byl neustále ponořen do hluboké meditace. Po nějakou dobu chodíval za starcem s prosbou, aby ho naučil modlit se. Mnich si ho dlouho nevšímal, až jednou konečně ztratil trpělivost, chytil učedníka za hlavu a ponořil mu ji pod vodu. Ubohý mladík měl pocit, že se topí, a tak se přirozeně snažil ze všech sil vynořit.

Když se mu konečně podařilo vysvobodit z mnichova sevření, celý bez sebe se ho zeptal: „Proč jsi mě chtěl utopit?“ Mnich se na něho nevinně podíval a odpověděl: „Co tím chceš říct? Jenom jsem tě učil, jak se máš modlit. Když jsi měl hlavu pod vodou, velmi jsi toužil po vzduchu. Jestliže začneš toužit po modlitbě tak, jako jsi toužil po vzduchu, potom ses naučil, jak se máš modlit.“

Modlitba není ani technika, ani metoda, ale touha po nadechnutí

Tento příběh ukazuje, že modlitba není ani technika, ani metoda, ale potřeba, touha po nadechnutí, touha po dýchání čerstvého vzduchu. Je třeba být sjednocen s přítelem, kterého miluješ.

Ježíš ustavičně hledá prostor a čas, aby mohl být se svým Otcem. Činil tak proto, že ho miloval a pojil ho s ním hluboký vztah. Potřeba modlitby je tedy důsledkem lásky.      Křesťané mají komunikovat s Bohem jako s přítelem, a proto by neměli vstupovat do jeho přítomnosti ochromeni strachem.

Když jsem byl jednou v Římě, kdosi mě na jedné ulici plné lidí zastavil a zeptal se mě, jestli nejsem kněz. „Ano, jsem kněz,“ odpověděl jsem.

„Mám velký problém, neumím se modlit. Co mám dělat?“ postěžoval si mi neznámý.

Nuže,“ odpověděl jsem mu, „to povězte Bohu, ne mně. A když mu to budete říkat, už se vlastně budete modlit.“

Jedna z definicí modlitby: „Být bezbranný před Bohem.“

Při modlitbě předstupte v pokoře před Boha takoví, jací jste. Výraz „modlitba“ má mnoho definicí a já mám nejraději tuto: „Být bezbranný před Bohem.“ Být před Bohem bezbranný, neschopen slova, to je krásná modlitba. Anebo chcete-li, je tu další definice: „Trávit svůj čas před Ježíšem.“

Dnes lidé čelí univerzálnímu problému – všichni říkají totéž: „Nemám čas.“ Jen co zatoužíte mít více času, jděte před Ježíše a povězte mu: „Pane, ty víš, že nemám čas, ty víš, že každá vteřina je pro mě vzácná; přesto jsem tady, před tebou a nabízím ti dar – následujících dvacet minut strávím s tebou.“ Trávit čas před Ježíšem, to je jako pálit kadidlo při adoraci. Ve skutečnosti tedy nezáleží na tom, co během chvil trávených před ním děláte. Stačí, budete-li s ním – v přítomnosti toho, koho milujete. I to je modlitba. ¨

Dívám se na něj a on se dívá na mě

Pravděpodobně znáte příběh, který vyprávěl svatý Jan M. Vianney, farář z Arsu. Tento kněz nějaký čas pozoroval prostého rolníka, který dennodenně přicházel ke svatostánku a dlouho zůstával před Bohem. Farář byl zvědavý, co tento muž celou dobu před Ježíšem dělá, a tak se ho na to jednou zeptal. Muž mu upřímně odpověděl: „Dívám se na Pána Boha a říkám mu, že ho miluji, a Pán Bůh se dívá na mě a říká mi, že i on mě miluje.“

To je pravá, jednoduchá modlitba k Bohu, spontánní a důvěrná, modlitba srdce. Překrásné modlitby vycházející ze srdce nacházíme v Písmu. Patří k nim například ta, kterou vyřkl apoštol Tomáš, když se dotkl Ježíšových ran: „Pán můj a Bůh můj!“ (Jan 20,28). Tato modlitba nepochází z úst či mysli, ale ze srdce.

Lidé často požadují návody, metody a techniky

Často znovu a znovu požadujeme informace o modlitebních metodách a občas si i seženeme knihy s nejrůznějšími technikami a postupy modlitby. Ty často závisejí na kultuře národa, rozdílných spiritualitách a náboženstvích. Muslimský způsob modlitby není křesťanským způsobem a křesťanský způsob se odlišuje od buddhistického.

Pravděpodobně i vy budete při čtení této knihy hledat různé techniky a metody modlitby. Musím však důrazně a kategoricky prohlásit, že při modlitbě nejde o žádné techniky. Určitě je to tím, že modlitba je naší potřebou.

Existuje nějaká spolehlivá metoda nebo technika, kterou má používat žena při rozhovoru se svým manželem? Možná ano, ale jestli existuje, pak je sporné, zda mezi nimi panuje skutečně hluboká láska. Jestliže se totiž dva opravdu milují, nepotřebují žádné metody a techniky. Umíte si představit zamilované, kteří se nejprve dohodnou, jak spolu budou komunikovat, jaký styl řeči a jaká slova budou používat, a teprve potom se začnou věnovat samotnému rozhovoru? Zpočátku nejsou jejich vzájemné projevy sice uvolněné, protože jejich vztahu chybí spontánnost, ale jakmile překonají počáteční stud, hned začne jejich hovor plynout uvolněně a spontánně. Modlitba je komunikace, jež nevyžaduje pro dvě bytosti, které jsou přáteli a navzájem se milují, žádné techniky.     

Z knihy:

Náhled
 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému