Muž, který pomohl mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války

Muž, který pomohl mnohým lidem přestát hrůzy

17.12.2012

Peter Wust, profesor filozofie na univerzitě v Münsteru, napsal v adventu 1939 dopis svým studentům. Byl to dopis na rozloučenou, neboť Wust už dva roky trpěl rakovinou dutiny ústní. Peter Wust pomohl skrze své spisy mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války, mnohým dalším pak pomohl uprostřed této hrůzy zemřít ve smíření s Bohem i se sebou samým.

Peter Wust, profesor filozofie na univerzitě v Münsteru, napsal 18. prosince 1939 dopis svým studentům, které učil celých devět let. Měl to být dopis na rozloučenou, neboť Wust už dva roky trpěl rakovinou dutiny ústní. Ani operace už nedokázaly zmírnit stálé bolesti. Když už nemohl mluvit, ukončil v únoru 1939 svou profesorskou činnost a nakonec 3. dubna 1940 zemřel.

Wust chápal sám sebe jako katolického filozofa a byl hlavním představitelem svého oboru v Münsteru, ač na něj mnozí jeho kolegové pohlíželi kriticky. Narodil se věřícím rodičům v jedné vesničce v Sársku v roce 1884. Za studií se odcizil církvi a stal se zastáncem novokantismu. V krizovém období roku 1918 se setkal s Ernstem Troelschem, významným protestantským sociologem náboženství z Berlína, který mu řekl: „Vy jste dosud mlád. Chcete-li učinit něco pro to, aby náš národ znovu nabyl sil, obraťte se k původní víře našich otců a zasaďte se ve filozofii o návrat k metafyzice a proti vší té únavné skepsi neplodné teorie poznání.“ Erich Rommerskirch píše v knize, která pojednává o sklonku života velkých křesťanských osobností, že Peter Wust se tehdy odklonil od triumfujícího rozumu na cestu rozumu pokorně uctívajícího. Od té doby chtěl přivést člověka k bytí a podstatě bytí tak, že se ztiší a bude žasnout. Roku 1923 se vrátil do církve, a jak později dosvědčuje, od té doby už nikdy nebyl vystaven pokušení pochybností ve víře. Jasnozřivě rozpoznal temné stránky národního socialismu a prohlásil doslova: „Příšerní démoni se vznášejí nad světem a nikdo je nevidí. Toto všechno zajde v hrůzném konci.“

Ve svém dopise na rozloučenou v prosinci 1939 píše o evropském osvícenství jako o dějinné chybě a volá po obrácení; toto volání „zní v kruzích evropské inteligence už od dob Napoleonových a stále hlasitěji … až po burácivý hřmot dělostřelecké palby během obou velkých válek“. Čas bez Krista nakonec nepřinesl onu svobodu, kterou si od něj mnozí slibovali. Kolik učenců od dob romantismu ztroskotalo na problému „Bůh a duch“, ať už jako Nietzsche v pochybnostech o obou, nebo jako Kierkegaard vrhající se do Boží náruče.

Tento text vznikl v adventu válečného roku 1939 i v adventu Wustovy smrti a naděje na konečné setkání s Bohem. Peter Wust zde vyjadřuje svou vděčnost za to, že nalezl Krista, a za milost, že mohl svou víru vyznat před světem. V závěru dopisu stojí chvála modlitby. Autor k ní zve všechny těmito slovy: „Kdybyste se mě zeptali, předtím než nyní odejdu i předtím než odejdu definitivně z tohoto světa, zda znám nějaký kouzelný klíč otevírající člověku poslední bránu k moudrosti života, odpověděl bych Vám: Ovšemže ano! Tímto kouzelným klíčem však není reflexe, jak byste asi od filozofa očekávali, nýbrž modlitba! Modlitba, chápeme-li ji jako vydanost sebe sama, nás ztiší, připodobňuje nás dětem, stáváme se díky ní objektivními. Pro mě člověk vstupuje tím více na půdu humanity (nikoli humanismu), čím více je schopen se modlit – míníme-li tím ovšem opravdovou modlitbu. A nejlépe se učíme modlitbě tehdy, když trpíme.“

Tento trpící filozof a muž modlitby z Münsteru svým příkladem a svými spisy pomohl mnohým lidem přestát hrůzy druhé světové války, mnohým dalším pak uprostřed této hrůzy zemřít ve smíření s Bohem i se sebou samým.

Autor: Egon Kapellari
Kniha: Známé osobnosti tváří v tvář smrti
Vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz
-101258-

Podobné tituly: Osudy, spiritualita, smrt, advent

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému