17.9.2016

Někdy v sedmnácti letech jsem se poprvé dostal k Bibli. Jako samouk. Ani nevím, jak jsem k tomu přišel, asi Božím řízením, co já vím. V podstatě od malička mi šlo o pravdu. Stále jsem ji někde hledal. Pátral jsem po smyslu života a objevil jsem přitom evangelium. Jednou jsem si otevřel kapitolu svatého Jana a zasáhlo mě to. Od té doby jsem se k tomu pořád a pořád vracel. Celé mé evangelijní zkoumání trvalo šest let, teprve pak jsem akceptoval, že Ježíš je Boží syn. Byl to verš z 8. kapitoly: „Já jsem světlo světa. Kdo mě následuje, nebude chodit v temnotě.“

Čím takový text osloví mladého kluka?

Už dávno před pubertou jsem těžce snášel život kolem sebe. Za války jsem přišel o všechny kamarády. Viděl jsem, jak je život nesmyslný. Pomíjejícnost. Smrt. Ničení. Říkal jsem si, že tohle přece nemůže být smysl života! To mi bylo jasné už jako patnáctiletému klukovi. Principiálně mi vadilo, že život, jak se odehrává, je katastrofický, protože končí ve smrti. Že lidské bytí je hrozně omezené a že to nemůže být v pořádku. Hledal jsem tedy, kudy ty hranice překonat. Kde je řešení? Musí přece nějaké být! To mě zajímalo. A potom jsem otevřel evangelium a nalezl v něm odpověď. Má-li být život smysluplný, není možné jej žít mimo Boha a jeho poselství. A Boží slovo má dvojí účinek: jednak je tu informace, to, co se hlásá, a potom slovo, které je v Písmu určeno člověku osobně. A pro mě to byla právě Janova věta. Takhle jsem našel svoje slovo–réma, což řecky znamená adresné slovo evangelia, na rozdíl od „logos“, neboli informace. Tady jsem našel počátek své víry.

Radil Vám někdo při studiu Bible?

Byl jsem většinou samouk. Žádná osobnost mě k víře nevedla. Byl jsem solitér, který si za Bohem vyrazil sám. Nikdo mě nikdy neformoval. Tohle je těžké někomu sdělit, protože obyčejně se člověk stává věřícím pod vlivem skupiny, která ho něčím zvláštním přitahuje.

Pomohla mi však jedna věc. Naše rodina se tehdy skamarádila s jinou rodinou, katolickou, která měla dva syny. Bydleli ve Všenorech u Černošic, kam jsme jezdili každý víkend a na prázdniny. Oni tam chodili do kostela. Byl tam vynikající farář, takový obyčejný, vesnický, ale měl charisma, kterým působil na lidi ve své farnosti. Pohybovala se kolem něj parta velice sympatických mladých lidí. Hráli jsme volejbal, tenis, jezdili jsme po okolí, měli jsme pěvecký sbor.

V téhle černošické rodině jsem se posléze dozvěděl, že u františkánů na Jungmannově náměstí u Panny Marie Sněžné existuje institut Studium Catholicum. V roce 1947 jsem tam začal chodit. Vedl to pater Urban. Pomohlo mně, že se tam dalo diskutovat – dělit se o svoje předsudky, které nám františkáni vyvraceli. A já měl všechny možné předsudky. Proti církvi, jejímu chování... Prostě všechno, co navodila první republika se svým tažením proti katolicismu a velebením Husa. Studium Catholicum bylo velice moudré zřízení. V roce 1948 ho pochopitelně zrušili.

Co na vaše katolické obrácení říkali rodiče?

Rodičům, nekatolíkům, tyhle vztahy s katolickou rodinou vůbec nevadili. A já jsem s nimi o katolictví ani nediskutoval, o ničem jsem je nepřesvědčoval. Považoval jsem to za svou osobní věc, tak co jim je do toho.

Jak za těchto okolností pokračovalo samoučné hledání?

Moje evangelijní samostudium vyústilo ve třiadvaceti. Do náboženského života tehdy ještě komunisti nezasahovali. Nechávali si to na později. Křtil mě ten pan farář ve Všemírech, tedy na vesnici, což nikdo nekontroloval. Říkal jsem mu, že bych chtěl být pokřtěný, ale že katolickou nauku ještě moc neznám. Křesťanství je totiž pro někoho, kdo se s ním seznamuje, hrozně složitá věc. Prostě jsem mu řekl, že moje znalosti ještě nejsou úplně tutové. A on odpověděl, že kdybych měl čekat, až to poznám, tak mezitím umřu. Proto mě raději pokřtí hned. Stalo se 17. srpna 1948. S tím dlouhým poznáváním měl samozřejmě pravdu. Každopádně jsem nikdy nepochyboval, že bych měl zase odejít. Přičemž poznávání pochopitelně pořád pokračuje. I u kněze. Duchovní růst nemá konec, proces víry se neustále vyvíjí. Nikdy zde nemůžeme vše zcela poznat. Můžeme jít jenom do větší hloubky, aniž bychom dosáhli konce. Naštěstí! Kdybychom hned všechno věděli, tak by to byla hrozná nuda. A proto je také život tak dlouhý, protože člověk není schopen všechno za krátkou dobu zpracovat. Co kdo ví, když je mladý, o Pánu Bohu a o křesťanství?

Jak se na křest tvářili rodiče?

No, byli šokováni. Na křtinách nebyli, protože to bylo tajné. Neřekl jsem jim to. Ale rodiče byli fantastičtí v tom, že nám nikdy nemluvili do naší svobodné vůle. Na rozdíl od ostatních rodičů, kteří své děti manipulují, nám naši do života nikdy nemluvili.

Z knížky:

Boha neokecáš Josef Mixa v rozhovoru s Vítem Hájkem Josef Mixa, Vít Hájek Info a běžná cena: vázaná, 172 s., 249 Kč Edice: Rozhovory Vydáno: 2016 Objednací číslo: 101951 Druh zboží: kniha

Anotace knihy Mons. Josef Mixa (* 1925) je jednou z nepřehlédnutelných kněžských osobností současnosti. U příležitosti jeho 90. narozenin noviny psaly, že jde o nejstaršího aktivně působícího kněze v Čechách. Úctyhodný je on sám, ale i zástup lidí, jimž se nesmazatelně vepsal do života. Přesto nebylo snadné ho přesvědčit, že má co říct a že jeho protříbené pohledy na život budou čtenáře zajímat. Nenarodil se ve snadné době, v mládí prožil válečnou okupaci Československa a pak celý totalitní režim.Vyrůstal v rodině pražského obchodníka a měl převzít obchod po rodičích, ale četba Bible dala jeho životu nový směr. Po studiu teologie v Litoměřicích přijal kněžské svěcení a začal působit u Sv. Anny v Praze na Žižkově. Od roku 1968 sloužil jako sekretář kardinála Tomáška a zároveň v kostele Sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech. Shromažďovalo se kolem něj živé společenství věřících, včetně osobností podzemní církve, což bylo trnem v oku orgánům STB. Proto byl roku 1973 přeložen z Prahy do Stanovic u Karlových Varů, kde žije dodnes.  Kniha rozhovorů vznikla z iniciativy a k velké radosti jeho přátel. Mgr. Vít Hájek (* 1955) je filmový a televizní dokumentarista. Ve své tvorbě se zaměřuje na historii, umění, vědu a portréty osobností. Rozhovor s P. Josefem Mixou je jeho knižní prvotinou.

Nabídka podobných titulů: - tituly od tohoto autora: Mixa Josef  Hájek Vít   - tituly z této edice: Rozhovory - Knihy od tohoto původce: Karmelitánské nakladatelství

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• otázky a odpovědi
• hledáte knihu?