Náročná farnost v Lidicích

15.6.2022

Událostí roku 1912 bylo v církvi konání Mezinárodního eucharistického sjezdu. Sjezdy se konaly jednou za čtyři roky a tentokrát padla volba na Vídeň. Pozvánka přišla i do Lidic. Josef Štemberka byl velmi zklamán, když se z farnosti nikdo nepřihlásil. Krádeže v obci, špatné chování mládeže i pokrytecký postoj některých farníků k víře, to vše svěřoval svým modlitbám a cítil, jak potřebné by bylo zvláště pro některé mladé účastnit se této akce. Lidický farář věděl o důležitosti této akce a apeloval na farníky, aby se přihlásili. Marně. Nakonec na kongres odjel sám.

Význam eucharistických kongresů

Myšlenka eucharistických kongresů se zrodila ve Francii a první z nich se konal roku 1874 v Avignonu. Cílem bylo, především u mládeže, prohloubit úctu k eucharistii a Ježíši Kristu. V rámci kongresů také často přistoupilo ke svému prvnímu přijímání velké množství dětí a dospělých, kteří se nechali pokřtít. Věřící zde obnovovali svůj křestní slib a účastnili se adorací.

Česká výprava ve Vídni

Vídeňský eucharistický kongres byl zahájen 12. září a trval celé tři dny. Z Čech a Moravy se ho účastnilo 20 tisíc kongresistů a jejich národnostní sekce byla po německé tou nejpočetnější.

Společný program začínal vždy ráno v 8 hodin slavnostními pontifikálními bohoslužbami ve všech třech kostelech, které sloužili čeští a moravští biskupové. Dopoledne a pak i odpoledne probíhaly přednášky na téma kongresu Četné a rané svaté přijímání. Kněží byli nejvíce nadšeni z promluvy ThDr. Antonína Cyrila Stojana na téma Populárnost Ježíše Krista v Eucharistii. Večer se konala na závěr dne slavnostní promluva, po níž následovaly zpívané litanie a požehnání. V sobotu se v 10 hodin sešly všechny národnostní sekce ve vídeňské katedrále sv. Štěpána ke společné slavnostní schůzi. Sobotní odpoledne bylo vyhrazeno svátosti smíření. Večer proběhla ve všech vídeňských kostelích adorace.

Největším zážitkem pro všechny byl nedělní eucharistický průvod. Zástupy věřících se postupně shromáždily na Heldenplatz v areálu Hofburgu. Pontifikální mši svatou před vystavenou Nejsvětější svátostí sloužil pro více než 150 tisíc přítomných papežský legát kardinál Vilém van Rossum. K prvnímu přijímání přistoupily tisíce dětí.

Nový elán pro P. Štemberku

Celý kongres byl pro Josefa Štemberku hlubokým duchovním zážitkem a zároveň povzbuzením, aby nad svými farníky v Lidicích nelámal hned hůl. Na kongres navázal poutí do Mariazell. Účastnila se jí většina českých kněží.

Pln naděje a povzbuzení se vrací lidický farář Josef Štemberka do Lidic. Měl velkou chuť zkusit své farníky vést k opravdové, nepokrytecké víře, která se nezúží na návštěvu nedělní mše a mechanické odříkávání modliteb. Věděl, že tato víra je slabá a poddajná všem vlivům, především v té době tak modernímu sekularismu, který církev rozdělil. Krokem k hlubší víře měla být hudba, kterou farníci v Lidicích zvlášť milovali. To měla být cesta k jejim srdcím. Pan farář vše promyslel. Inspirován byl křesťanským spolkem Cyrilská jednota, společností pro chrámovou hudbu. Jejím cílem bylo vrátit kostelní hudbě duchovní poslání, které se z ní postupně vytratilo. V Lidicích tak vzniklo farní společenství, které se pravidelně scházelo a Josef Štemberka se již necítil tak sám a osamělý. Cyrilská jednota byla jeho oporou a vkládal do ní velké naděje.

Ke cvičením se členové jednoty scházeli pravidelně jednou týdně ve škole, kde se pod dohledem pana řídícího hrálo a zpívalo. Důležité zkoušky probíhaly v kostele. Říkalo se: Kdo zpívá, dvakráte se modlí. A nejen to. Diskutovalo se o poměrech ve farnosti, řada členů začala faráři pomáhat s organizací celé řady akcí.

Dalším krokem měla být farní knihovna. Knihy měl Josef rád již od dětství a po předchozích zkušenostech věděl, že knihy otevírají lidská srdce. Pro nákup knih však hledal vhodného donátora. Sám byl členem čtenářského spolku Vlast, jehož předsedou byl pan řídící Straka. Členové se scházeli pravidelně v hostinci U Šilhanů a po dohodě s ostatními chtěl vybudovat na faře obsáhlou knihovnu, sloužící stejně jako obecní knihovna všem občanům, ale se zaměřením na duchovní literaturu. Dne 4. dubna 1914 se v této záležitosti obrátil na kuratorium Ježkovy nadace v Praze, která zřizování farních knihoven podporovala. Byl úspěšný a stejně jako u obecní knihovny byl o knihy největší zájem hlavně v zimních měsících, kdy odpadaly polní práce.

Josef Štemberka mohl být spokojen. Podařilo se mu opravit kostel, faru, založit v sekularizované farnosti Cyrilskou jednotu a zřídit farní knihovnu. Na klidnou duchovní práci se svými farníky mu však mnoho času nezbylo. Evropa se připravovala na válku. Napětí vzrůstalo především na Balkáně.

Hra v karty s důstojníky

První předzvěstí války bylo vojenské cvičení, které se konalo od 7. do 21. prosince 1912 mezi Lidicemi a Hřebčí. Absolvovali ho vojáci pražské posádky a velitelem byl major Karel Ladek od 73. pluku. K ruce mu byli přiděleni nadporučíci Jan Fleischmann, Julius Urban a Arthur Weisel. Všichni čtyři se po čas cvičení ubytovali na faře. S P. Štemberkou si rozuměli a lidický farář vše bral jako příjemnou a vzácnou návštěvu. Navíc večer si vždy společně zahráli jeho oblíbené karty.

Z knížky:

Nejvyšší oběť