Nejsi anonym ctrl+C, ctrl+V
7.5.2019
Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno nám sděluje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů.
***
Nechat se označit
Ježíš odpověděl: „Amen, amen, pravím ti: Jestliže se nenarodí někdo z vody a z Ducha, nemůže vejít do Božího království. Co se narodilo z těla, je tělo, co se narodilo z Ducha, je duch“ (Jan 3,5–6).
Nejsi anonym ctrl+C, ctrl+V
Význam křtu jasně vysvítá z jeho slavení, ke kterému nyní obrátíme svou pozornost. Nejprve je v obřadu přivítání kladena otázka po jménu kandidáta, protože jméno nám sděluje totožnost člověka. Když se představujeme, řekneme nejprve svoje jméno, abychom vyšli z anonymity. Anonym je ten, kdo nemá jméno. Beze jména zůstáváme neznámí a nemáme práva ani povinnosti. Bůh dává každému jméno, poněvadž nás má rád jednotlivě, v konkrétnosti našich životů. Křest roznítí osobní povolání, abychom žili křesťansky, což se bude rozvíjet celý život. Zahrnuje i osobní odpověď, která není výpůjčkou na způsob „zkopíruj a vlož“. Křesťanský život je totiž utkán z řady povolání a odpovědí. Bůh v průběhu let stále vyslovuje naše jméno a tisícerými způsoby nás povolává, abychom se připodobnili jeho Synu Ježíši. Jméno je tedy důležité! Velmi důležité. Rodiče přemýšlejí o jménu, jaké dají svému dítěti, ještě před jeho narozením. Je to součást očekávání dítěte, které bude mít ve svém jménu svou původní totožnost, včetně křesťanského života spojeného s Bohem.
Stát se křesťanem je zajisté dar, přicházející shůry (srov. Jan 3,3–8). Víru nelze zakoupit, vyžádat však ano a také ji dostat darem. Pane, dej mi dar víry – to je krásná modlitba. O víru lze prosit, nelze ji koupit. „Křest je tedy především svátostí víry, kterou člověk odpovídá na Kristovo evangelium.“ Ke vzbuzení a oživení upřímné víry odpovídající na evangelium slouží formace katechumenů a příprava rodičů, jakož i naslouchání Božímu Slovu při samotném slavení křtu.
Dospělí katechumeni projevují osobně to, co touží obdržet darem od církve, a děti jsou představeny svými rodiči a kmotry. Oni mohou v tomto dialogu vyjádřit vůli, aby maličcí přijali křest, a církev zase úmysl jej udělit. „Kněz i rodiče to dají najevo tím, že udělají dětem na čelo kříž.“ „Znamení kříže na počátku slavnosti vyjadřuje Kristovu pečeť na tom, který mu hodlá náležet, a znamená milost vykoupení, kterou nám Kristus získal svým křížem.“ Při obřadu znamenáme děti křížem ...
Kříž je rozpoznávacím znamením, které ukazuje, kdo jsme. Naše řeč, myšlení, pohled i jednání se nachází pod znamením kříže, tedy pod znamením Ježíšovy lásky projevené až do konce. Děti jsou znamenány na čele. Katechumeni jsou znamenáni také na tělesných smyslech spolu s těmito slovy: „Přijměte znamení kříže na uši, abyste naslouchali Pánovu hlasu“, „na oči, abyste spatřili zář Boží tváře“, „na ústa, abyste odpovídali Božímu slovu“, „na hruď, aby Kristus vírou přebýval ve vašich srdcích“ a „na ramena, abyste nesli sladké Kristovo jho“. Křesťany se stáváme do té míry, v jaké se do nás vtiskne kříž jakožto „velikonoční“ znamení (srov. Zj 14,1; 22,4) a zviditelní se také navenek křesťanský postoj k životu. Pokřižovat se po probuzení, před jídlem, v nebezpečí, na obranu před zlem a před spaním znamená říci sobě i druhým, komu patříme a kým chceme být. A jako to činíme při vstupu do kostela, můžeme tak činit i doma, kde můžeme mít vhodnou nádobku se svěcenou vodou, takže vždycky, když se vracíme nebo odcházíme, pokřižujeme se touto vodou a připomeneme si tak, že jsme pokřtění. (Papež František)
Kříž uvnitř i vně
Nejsem věřící od malička a do kostela jsem začal chodit sám od sebe, když mi bylo asi dvanáct let. O jedněch Velikonocích jsem viděl křest holky podobného věku, řekl jsem si, že to nic není, a sám jsem se pro křest také rozhodl. Ještě v době, kdy jsem navštěvoval přípravu na iniciační svátosti, jsem zatoužil nosit na krku křížek. Protože jsem žádný neměl, vyrobil jsem si jej: ze špejlí jsem vytvořil malý křížek, položil jej na kůži, tu jsem obšil jakoby do rámečku a celé to přelepil izolepou. Z kůže jsem vykrojil šňůrku a dílo zavěsil na krk. Muselo to vypadat hrozně. I spolužáci na základní škole mi říkali, že je to strašné a ať to sundám. Já jsem tedy tento křížek nosil pod tričkem do doby, než jsem při výletě na Svatou Horu dostal možnost koupit si ve stánku opravdový postříbřený křížek.
V antickém světě bývali vojáci označováni pečetí svého vůdce a otrokům bývalo vypalováno znamení jejich pána. Viditelným a trvalým způsobem označovalo, že nepatří sami sobě, ale někomu jinému. Každý, kdo je potkal, mohl právem očekávat, že se podle znamení, které nosí, budou také chovat: voják jako voják, otrok jako otrok. Křesťané pojem pečeť začali používat pro křest, protože právě díky křtu patříme nezrušitelně Kristu. To vyjadřují prvky, které křestní obřad tvoří. Mimo jiné právě znamení kříže. Když označujeme tělo tímto znamením Kristova vítězství, naznačujeme, že znamení příslušnosti ke Kristu je křtem vtištěno nesmazatelně do duše.
Možná, že někdo má podobnou zkušenost jako já s křížkem, který třeba dostal při křtu nebo při biřmování. Že jej totiž nosí raději jen vespod, aby se na něj kolegové či spolužáci divně nedívali. Samozřejmě že důležitější než šperk na krku je znamení kříže, které nám bylo ve křtu vtištěno do duše. Ale je také pravda, že to, co máme ve svém nitru, může a má být vidět také navenek. Nejen ozdobou, ale především svým životem. A do našeho života přece patří také osobní věci, výzdoba domácnosti či prvky krajiny. Líbí se mi, když cestou přes pole potkám opravený kříž, je mi sympatické, když středoškoláci ze společenství namalují nenápadnou značku kříže na obal svých školních sešitů, jsem rád, že se kaplan z mé farnosti při návštěvě domácností ptá, zda je krucifix pověšen i v dětském pokoji. Znamení kříže je znamením našeho křtu. Je to znamení Krista, který nás křížem zachránil. (Radek Tichý)
Křížem proti ďáblu
Když jsi pokoušen, vždy se zbožně označ na svém čele znamením kříže. Neboť toto znamení utrpení je postaveno proti ďáblu tak jako brnění, jestliže to učiníš z víry, ne aby ses zalíbil lidem, ale v důvěřující moudrosti. Když protivník-ďábel uvidí tak silné srdce a uvidí člověka vnitřního, který je duchovní, jak se značí uvnitř i navenek znamením Božího slova, ihned prchne, zapuzen Duchem Svatým, který je v člověku, jenž mu dá v sobě místo. Znamení kříže dokazuje naši víru, která je nyní v nás, víra, která je nám daná skrze Beránka dokonalého. Označíme-li se takto rukou na čele, vystříháme se toho, který nás chce zahubit. (Neznámý autor)
Náměty k přemýšlení a diskusi
1. Jméno podle Bible vyjadřuje identitu. Vzpomeňme si, jak Ježíš změnil jméno svému učedníkovi: Ty jsi Šimon, ale budeš se jmenovat Petr. Co vyjadřuje mé křestní a biřmovací jméno? V jakých vlastnostech se podobám svým křestním a biřmovacím patronům?
2. Víra je nutná ke křtu, ale také ze křtu pramení. A protože je Božím darem, můžeme ji stále rozvíjet. V jakém aspektu svého života bych chtěl více víry? Co se mi už osvědčilo, aby moje víra poporostla?
3. Kdy je pro mne naprosto samozřejmé dávat prostřednictvím znamení kříže najevo, že jsem křesťan? A v jakých situacích je to pro mě naopak problém? Jde o křížek na krku, na náramku či na klopě saka? Nástěnný kříž v pokoji či v kanceláři? Pokřižuji se před jídlem doma nebo v jídelně? Začínám i končím den znamením kříže?
Modlitba
Označuji křížem své uši, abych vždycky slyšel hlas Kristův.
Označuji křížem své oči, abych ustavičně hleděl na Krista.
Označuji křížem svá ústa, abych vždy vyznával Krista.
Označuji křížem své srdce, aby v něm bydlel Kristus.
Označuji křížem svá ramena, abych na sebe bral jho Kristovo.
Znamenám se křížem ve jménu Otce i Syna i Ducha Svatého,
abych žil v Kristu nyní i na věky věků.
Amen.
Z knížky
Základem knížky je devět promluv papeže Františka věnovaných křtu a biřmování. Kněz Radek k nim připojuje svoji úvahu, inspirativní slovo církevních otců, otázky k zamyšlení a osobní modlitbu.
Knížka poslouží všem, kteří byli pokřtěni jako malé děti, těm, kdo se po křtu v dospělosti chtějí ohlédnout za důležitou událostí svého života, i čerstvě biřmovaným, aby se milost, kterou přijali, nevytratila ve víru každodenního života. Užitečná je i pro všechny, kdo se před Velikonocemi připravují na obnovu křestních závazků. Kapitolky lze číst soukromě i při setkávání malého společenství.
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun