Nezralý člověk přesouvá odpovědnost za své jednání na jiné

1.8.2017

Bůh ví, že se můžeme mýlit, proto je iluzí čekat, že naše rozhodnutí budou vždy neomylná, respektive že rozhodnutí můžeme učinit, až když budeme mít stoprocentní jistotu.

Přesouvat své rozhodnutí na jiné lidi

Nezralý člověk má tendenci přesouvat odpovědnost za své jednání na někoho druhého – na člověka i Boha. Pokud je navíc ten druhý pro něho autoritou, z níž má strach, chce až úzkostně plnit jeho vůli. Dělá to právě ze strachu (často nepřiznaného), že když ji nesplní, povede se mu špatně nebo ho Bůh potrestá. Ve svém chování tedy není svobodný, a proto se vyhýbá odpovědnosti, kterou přenáší na ty, „kteří rozhodují“.

Rozlišování a hledání Boží vůle v běžných věcech života nás má vést ke zralému postoji, který je vždy spojený s odpovědností za naše rozhodnutí. Vždy je to sám člověk, kdo je odpovědný za svoje rozhodnutí, ne Bůh nebo jiní lidé, i když jsou našimi duchovními průvodci nebo dokonce vůdci.

Spolupráce s Bohem, spoluvytváření svého života

Bůh ví, že se můžeme mýlit, proto je iluzí čekat, že naše rozhodnutí budou vždy neomylná, respektive že rozhodnutí můžeme učinit, až když budeme mít stoprocentní jistotu. Rozhodnutí se ověřuje, až když podle něj žijeme. Zda bylo správné, poznáváme tedy teprve zpětně. Bůh od nás očekává, že se budeme rozhodovat a budeme odpovědní za svá rozhodnutí, přestože nedostáváme světlo tak, jak bychom chtěli. Očekává od nás chování dospělých synů a dcer, kteří se před ním netřesou, ale ve spolupráci s jeho milostí se stávají spolutvůrci svého života. Proto mít strach, že rozhodneme-li se špatně, čeká nás trest, není slučitelné s poselstvím Ježíše Krista a s Božím pohledem na člověka. I v případě velmi vážného životního omylu, který náš život změní v trosky (a nehledejme za tím Boží trest), Bůh jako milosrdný Otec čeká na náš návrat do jeho náruče. Takový byl příběh marnotratného syna, který nám vyprávěl sám Pán Ježíš.

Je však důležité být opatrní při označování toho či onoho za Boží vůli, dokud čas neprověří, že tomu tak skutečně bylo. Opakuji, odpovědnost za rozhodnutí se pojí s důstojností člověka, který nemá být loutkou ani v rukou Božích, ani lidských, nemá být infantilním jedincem, za kterého vždy rozhodnou ti druzí, ale má dorůst v dospělého člověka v Kristu.

 

 

Z knížky (redakčně upraveno)

Boží vůle: bludiště, nebo cesta?

Je Boží vůlí, že člověk trpí? Jestliže Bůh nezpůsobuje utrpení, proč ho dopouští?
Má pro náš život předem určený plán?

 

 

Vojtěch Kodet o knížce „Boží vůle: bludiště, nebo cesta?“

Téma hledání Boží vůle je velmi nesnadné k pojednání a ještě těžší k prožívání. Přináší mnoho otázek a pochybností. S vděčností jsem přečetl tuto knížku a jsem přesvědčen, že všichni, kteří chtějí žít, jak chce Bůh, v ní najdou cennou pomoc pro svůj život.

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému