Otlučená církev překračující hranice (papež František)
16.8.2017
Je mi milejší církev otlučená, zraněná a špinavá proto, že vyšla do ulic, než církev, která je nemocná svou uzavřeností a pohodlností...
Otlučená církev
„Je mi milejší církev otlučená, zraněná a špinavá proto, že vyšla do ulic, než církev, která je nemocná svou uzavřeností a pohodlností, s níž lne ke svým jistotám. Nechci církev, která dbá o to, aby byla středem, a která se nakonec uzavírá do spleti obsesí a procedur.“
Překračovat hranice
Církev se příliš zaměstnává svými vnitřními problémy. Má vyjít ven, překročit hranice. Myšleny jsou hranice mezi křesťany a nekřesťany, mezi chudými a bohatými, mezi hříchem a spravedlností, mezi kulturami a náboženstvími. Křesťané jdou za těmi, kteří jsou daleko od království Božího. Hlásají, uzdravují a žehnají. Bůh je nablízku všem, zvláště chudým, vzdáleným, prchajícím, hříšníkům, nemocným ‒ všem těm, kdo žijí za hranicemi.
Z knihy
Autor popisuje zakotvení papeže Františka v jezuitském řádu a ignaciánské spiritualitě.
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun