Pomstít se… Kdo z nás by si někdy nechtěl ulevit?

16.10.2020

Franz Jägerstätter nám před svou popravou vzkazuje:
„… Podle lidského rozumu a citu si myslíme,
že by se nám zřejmě ulevilo,
kdybychom se při některých příležitostech mohli trochu pomstít...
Nechová-li člověk vůči nikomu myšlenky na pomstu
a dokáže-li odpustit opravdu všem,
i když po něm tu a tam šlehnou tvrdým slovem,
srdce si uchová pokoj.
Je vůbec na světě něco krásnějšího než pokoj…?“

Msta nám uleví, myslíme si

Mezi Františkem Jägerstätterem a jeho tchánem Lorenzem Schwaningerem vznikl mimořádně blízký vztah. Oba spojovala intenzivně prožívaná víra. V jednom konfliktu prosil svého zetě o radu, a ten mu bezprostředně odepsal:

„… podle lidského rozumu a citu si myslíme,
že by se nám zřejmě ulevilo,
kdybychom se při některých příležitostech mohli trochu pomstít,
ale podle křesťanského smýšlení to není řešení.
Jsme pozváni oplácet zlo dobrem.
Kristus nám to přece ukázal sám na sobě.
Jedině láska je s to vytvářet pokoj v jakékoli situaci…“ (r. 1940)

Pomsta a nenávist v Berlínské válečné věznici...

Stejně se k tomuto tématu stavěl František i několik měsíců před svou popravou v Berlínské věznici. Jaké byly podmínky v oné věznici, víme od jiných proslavených vězňů.

Dietrich Bonhoeffer si poznamenal o čase stráveném ve stejném vězení: „Celkové zacházení: Tón udávají dozorci, kteří se k vězňům chovají nejsprostěji a nejbrutálněji. Po celé budově se rozléhají divoké nadávky, takže se jich oškliví i mírnější a spravedlivější dozorci; ale ti se jen nesnadno prosazují… Poplachy: Pro vězně není k dispozici protiletecký kryt. Řev a nářek vězňů, kteří při bombardování zůstávají zavření na celách, ačkoli tu sedí kvůli nepatrným prohřeškům nebo dokonce zcela nevinně, nezapomene nikdo, kdo to zažil.“

O účincích zacházení s vězni v Tegelu píše i řeholní kněz Franz Reinisch, kterého potkal stejný osud jako Františka. V cele na izolaci se člověku stávají i ty nejdrobnější každodenní šikany velkou zátěží. Nazývá je „ochutnávkou očistce a pekla – myšlenky a prožitky: Nikde přátelská tvář, nikde kousek zakusitelné lásky, neustále jen tvrdá slova, kdyby toto mělo být už napořád…; k tomu nářek mnoha vězňů, kteří se nedokážou vypořádat se samotou, ztrátou svobody, vleklým mlčením, stísněnou celou atd., navíc u některých i duševní utrpení tížící na srdci, a pouta u odsouzenců na smrt“.

Srdce si uchová pokoj,
dokáže-li člověk odpustit

A jak své přesvědčení a zkušenost z téhož vězení popisuje František?

„Nechová-li člověk vůči nikomu myšlenky na pomstu
a dokáže-li odpustit opravdu všem,
i když po něm tu a tam šlehnou tvrdým slovem,
srdce si uchová pokoj.
Je vůbec na světě něco krásnějšího než pokoj…?“