Překážky na cestě k (dobrému) manželství

6.12.2019

Je zřejmé, že lidem, kteří řeší obtíže ve svém manželství, mnoho nepomohou úvahy o tom, co a jak měli dříve dělat lépe. Přesto může být užitečné podívat se i do minulosti a identifikovat případné chyby, které život v manželství nadále ovlivňují. Ne proto, aby se na ně člověk vymlouval nebo někoho obviňoval, ale aby manželé hledali, jak vliv těchto chyb v přítomnosti co nejúčinněji odstranit.

Jedno z dnešních rozšířených „pokušení“ (nebo výmluv?) je snaha „vyzkoušet si manželství“ v nemanželském (tedy nezávazném?) vztahu. Mnohé lze jistě ve společném životě poznat, ale pokud chápeme manželství jako trvalý vztah, je jasné, že si ho nelze vyzkoušet, podobně jako si nelze vyzkoušet třeba smrt. Rozdíl mezi nezávazným a závazným soužitím je zásadní a pseudoargumenty, že na manželství „nepotřebujeme papír“, spíš zakrývají osobnostní nezralost, neochotu či neschopnost dospělého člověka zavázat se k něčemu definitivně, případně strach ze selhání. Opožděné psychické dozrávání, dnes poměrně časté, odsouvání manželství jako trvalého svazku posiluje a někdy – při trvalé nezralosti – vlastně trvalému rozhodnutí brání. Pokud ale pár došel cestou „provizorního soužití“ k trvalému rozhodnutí, což je někdy vyvoláno početím dítěte, je dobré, aby si toto dozrání uvědomil, ocenil ho a trval na stálosti svého rozhodnutí. Probírání minulosti, jak a proč to nebylo jinak a jak to bylo špatné, sotva pomůže k něčemu dobrému a užitečnému. Ovšem ze svého životního příběhu nikdo nedokáže vystoupit. Je třeba počítat s tím, že naše prožitá minulost jde takříkajíc celý život s námi, a to se promítá v dobrém i zlém také do manželství.

Ačkoli je tedy po uzavření manželství na zásadní rozhodnutí pozdě, může být užitečné podívat se na některé typické kontraindikace k fungujícímu manželství. Mohou se vyskytovat i v menší míře, a pokud jsou rozpoznány a přiznány, je naděje, že se jejich vliv při dobré a mnohdy odborné pomoci zmenší nebo vymizí. Je ovšem také možné, že byly před uzavřením manželství bagatelizovány nebo skryty. To může být v krajním případě podkladem pro rozhodnutí církevního soudu o neplatnosti manželství od jeho počátku.

Mezi zásadní kontraindikace k manželství patří:

– neschopnost oddělit se od rodičů nebo od jednoho rodiče;
– neschopnost přijímat zodpovědnost ve společném životě;
– extrémní žárlivost;
– trvající „paralelní vztah“ (vlastně cizoložství, které pokračuje v manželství);
– předsevzetí „předělat“ toho druhého v čemkoli závažnějším, jako je oblast víry nebo závislost na psychotropních látkách, alkoholu či hráčství;
– nečestnost, lhavost jako trvalá charakteristika;
– příliš krátká známost;
– příliš brzký sňatek po rozchodu s někým jiným (ať už jde o krach známosti, nebo krach předchozího manželství): nebezpečí, že vztah bude nesen afektem, který ovšem vymizí;
– manželství pod podmínkou – „vezmu si tě, když“…;
– psychická nezpůsobilost k udržování a rozvíjení partnerského vztahu;
– homosexuální orientace.

Z knížky: