S internetem to může být jako s alkoholem

6.5.2022

Kromě mnoha problémů dnešní doby existuje ještě jeden závažný problém: zneužívání sítí. Kolik lidí je dnes vystaveno stresům, zmatkům a depresím, které vyvolávají nejrůznější poplašné zprávy, nebo cílené vydírání anonymů ať už za účelem pomstít se někomu nebo si z někoho jen tak vystřelit. Připomenu výrok Alberta Einsteina: „Děsím se doby, kdy nás technologie přemůže. Potom z nás vyroste generace idiotů.“ Technický pokrok jako takový samozřejmě zavrhnout nemůžeme.

Zmůže s tím něco psychoterapie?

Dát tomu všemu hranici. Co se týče zneužívání v podobě nejrůznějších pseudozpráv, snažím se vést příjemce k tomu, že ne všemu, čemu nerozumí a co nechápou, musí věřit a brát za své. Nehledě na to, že člověk nemůže zvládnout všechny informace, kterými jsme dnes a denně bombardováni ze všech stran. Nejde o to, abychom se oprostili od nějakého zdroje vzdělání, ale abychom se naučili řídit, co je pro náš život skutečně podstatné a to, bez čeho se ve své každodennosti obejdeme. Nakonec hranice mezi tím, že je člověk kolikrát zbytečně až moc zvědavý, a závislostí na internetu, počítači a médiích je velice úzká. A s těmi, kteří si s někým „vyřizují účty“, psycholog nic nesvede. Ti psychologa určitě nenavštíví. Tam už je to věcí trestněprávního řízení.

Dítě potřebuje hranice

Co se týče závislosti samotné, zejména u dětí, tam by měl být někdo, kdo dítěti dá hranici už předem a zároveň, než to človíček přijme, zasáhne jasně a nekompromisně. To znamená, že mu to odebere nebo ponechá na vymezený čas. O tom se snažím přesvědčit rodiče, kteří s tímto problémem přijdou.

Tam, kde se to dostane do stavu nezřízenosti, je třeba trvalá abstinence. Alespoň ve stadiu léčby, která spočívá v tom, že buď lidem, kteří trpí, nebo rodičům, poradíte a oni to přijmou s adekvátní formou výchovy anebo, když už je všechno v pozdním stadiu, musí nastoupit odvykací léčba se vším všudy – tedy detoxy zaměřené dnes nejen na drogy.

Ty, kdo děti ještě nemají, upozorňuji na důležitost prevence. Děti k tomu musí být vedeny od nejútlejšího věku. Závislost vzniká už ve věku, kdy se u dítěte projevuje samostatnost – negativismus, období vzdoru a podobně. Pokud mu v tu chvíli rodiče nedají hranice („můžeš se vztekat a protestovat, ale to je tak všechno, co s tím můžeš dělat“), mohou si být jisti tím, že stejně jako teď přinutí maminku, aby dělala, co dítě zrovna chce, to bude v pozdějším věku mobil, počítač, motorka nebo auto. A když na to dítko nebude mít, ukradne si na to.

Je to jako s ohněm: „Dobrý sluha, ale zlý pán“

Je to jako u alkoholu: řešení není v pití bez míry nebo v nepití. Pro většinu spočívá rozumné řešení pít v určeném čase a omezeném rozsahu. A tak je to se vším ostatním: najít zdravou míru užívání. Učit se zapnout televizi v určitou dobu, ale také ji vypnout, je těžší než ji mít pořád vypnutou nebo ji nemít. Trénink na život spočívá v uměřenosti. V té míře, v jaké to pomáhá k dobrému. Je to jako s ohněm: „Dobrý sluha, ale zlý pán.“

Já třeba kvůli kázni souhlasím s tím, aby děti ráno před příchodem do školy odevzdali vypnuté mobily do krabice a zapnuli je o velké přestávce nebo kvůli studijním účelům.

Z knihy: