Sebevědomí je základem naší existence

11.7.2017

Sebevědomí je základem naší existence. Postoj k sobě samému ovlivňuje to, jak interpretuji své úspěchy či neúspěchy, jak si vykládám jednání ostatních, jak vycházím s ostatními i se sebou, jak jsem šťastný. Žádný vnější úspěch ve světě mi nemůže přinést pokoj a štěstí, pokud nemám pokoj v sobě a nejsem se sebou šťastný. Pravdivost tohoto tvrzení si uvědomujeme pokaždé, když se podíváme na ty, kteří mají všechnu slávu světa, všechno bohatství, popularitu, obdiv, který by si kdo mohl přát – ale nejsou šťastní a mají o sobě nízké mínění. Pravdivost tohoto tvrzení cítíme, když vidíme ty, kteří jsou chudí, trpí různými příkořími a nedostatkem, možná také nemocemi či jsou invalidé – ale stejně jsou šťastní a jsou na sebe hrdí.

Tři základní motivy zdravé sebeúcty

Zdravá sebedůvěra vychází z toho, že jsme v zásadě spokojeni s tím, jací jsme, a jako takoví se přijímáme. Sebepřijetí je do určité míry velmi osobní a jedinečné a odráží naše základní hodnoty a životní zkušenosti. Psychiatři jako například John Sullivan ale rozpoznali určité společné motivy, které tvoří základ zdravé sebedůvěry. Sullivan rozlišuje tři:

Potřeba považovat se v zásadě za dobrého člověka: vidět se jako charakterní, sympatický, hodný lásky … opakem těchto zdravých pocitů jsou neurotické pocity viny či hanby.
Potřeba cítit se inteligentní: že jsem schopný a stačím na práci, kterou je třeba udělat, a na životní situaci, ve které se nacházím. Potřebuji cítit, že to zvládám a vím si rady – opakem jsou pak pocity nedostatečnosti.
Potřeba mít život pod kontrolou: vědět, že mám morální sílu činit vlastní rozhodnutí a mít život ve svých rukou – opakem jsou pak neurotické pocity bezmoci, kdy se lidé cítí jako v pasti.

Je důležité si uvědomit, že Sullivan zde hovoří o postojích k sobě samým, nikoliv o objektivních soudech podle nějakého světského měřítka. Nemusím být Matka Tereza, abych si připadal jako dobrý člověk, ani nemusím mít akademický úspěch, abych se považoval za dostatečně moudrého a poradil si ve své životní situaci, ani nemusím cítit žádná omezení, abych měl pocit, že mám život pod kontrolou. My sami si stanovujeme hranice pro přijetí sebe sama ve všech těchto oblastech. To, o co v dané oblasti usiluji, se může lišit od toho, o co usilujete vy, a to v závislosti na jedinečné osobnosti každého z nás a vlastních zkušenostech – anebo možná na nekriticky přijatých měřítkách, která jsme přejali od rodičů či svého kulturního prostředí.

Nespokojenosti se sebou samým plyne z nízkého sebevědomí

Nízké sebevědomí je důsledkem nespokojenosti se sebou samým: odmítáme se a kritizujeme vlastní nedostatečnost, nekompetentnost a neuspokojivou kontrolu svého života. Tyto postoje se vůbec neopírají o objektivní skutečnost: co jeden spokojeně přijímá, druhý v sobě odmítá a kritizuje jako zásadně nedostatečné. Postoj, který k sobě zaujímáte, ať už je to pozitivní přijetí či negativní odmítání se, ovlivňuje způsob, jakým žijete a jak život vnímáte.

Všichni čelíme útokům na vlastní sebevědomí

Psychologové Morris Rosenberg a Timothy Owens si všímají, že všichni neustále čelíme útokům na vlastní sebevědomí: ostatní lidé nás kritizují, pomlouvají, zesměšňují, odmítají nás; naše chyby a selhání mohou být ve světle různých událostí zdůrazněny; můžeme sami sebe zklamat, zarmoutit či ztrapnit. Lidé se zdravě vysokým sebevědomím se nechají těmito událostmi ovlivnit mnohem méně, dokážou se jim zasmát anebo se na ně podívat z nadhledu na rozdíl od lidí s nízkým sebevědomím, kteří k sobě mají převážně negativní postoj. Ti se nechají přemoci hlubokou depresí v důsledku kritiky a selhání, ze kterých by se jedinci se zdravým sebevědomím rychle oklepali. Lidé s nízkým sebevědomím jsou již předem připraveni o sobě smýšlet špatně a zvláště si všímají negativních informací či důkazů, které je utvrzují v jejich negativním názoru na sebe sama, a tyto informace ještě zveličují.

Tato přecitlivělost na kritiku činí z těchto lidí velmi defenzivní jedince, kteří se chrání. Život vnímají jako nebezpečný, plný hrozeb a neštěstí na každém rohu. Je méně pravděpodobné, že budou riskovat, ať už v životě či v osobním rozvoji, na rozdíl od lidí se zdravě vyšším sebevědomím. Kde pozitivní přístup k sobě osvobozuje k růstu a hledání, k vytěžení maxima z vlastních možností – zkrátka k naplno prožívanému životu –, tam negativní přístup k sobě velí k sebeobrannému ústupu před výzvou, k „bezpečnému“ kurzu, jemuž nehrozí možnost selhat – zkrátka k zúžení a omezení svého života.

Nízké sebevědomí vede k úzkosti

Nízké sebevědomí vede k úzkosti, jelikož jsme neustále sužováni strachem ze selhání a přesvědčením o vlastní nedostatečnosti. Pro jedince s nedostatkem sebedůvěry a sebeúcty může být velmi těžké učinit jakékoliv rozhodnutí, je lapený v nejistotě, váhání a pochybách. Tento stav je nevyhnutelně depresivní: život v utrpení, vyznačující se pesimismem, negativním přístupem k životu, událostem a druhým lidem.

Na sebedůvěře tedy prokazatelně záleží: ovlivňuje celý způsob, jakým žijeme a vnímáme své životy. Zda máme či nemáme zdravou sebedůvěru, je plně v naší moci: pramení to z niterného postoje k sobě samým, z niterných kritérií, podle kterých se hodnotíme a posuzujeme. Je třeba neustále opakovat: tato kritéria nejsou objektivní, nejsou vytesána do kamene. Své postoje můžeme svobodně zkoumat a přehodnotit. Avšak kolik z nás je během svého života kriticky zkoumá, pátrá po tom, odkud se berou, zda jsou ospravedlnitelné, vhodné a konstruktivní…

Z knížky