Sexualita má být přijatou součástí našeho života.
30.9.2006
Jeden bratr položil otci Agathonovi otázku ohledně smilstva. Dostalo se mu vysvětlení: "Nuže, předlož svou obtíž Bohu a nalezneš klid." (Apo 103)
I mniši žijící na poušti pociťovali svou sexualitu. Nebyli však svázáni úzkoprsou sexuální morálkou, jíž byla poznamenána řada křesťanů ještě nedávné doby. Kolem své sexuality také stále nekroužili a ani ji nevytěsňovali. Byli si vědomi její stálé přítomnosti a vlivu, který na nás může vykonávat. Naše fantazie si libuje v sexuálních dobrodružstvích, v nichž se opakovaně dopouštíme cizoložství a vysníváme si atraktivní partnery a partnerky. V mnoha křesťanech takové fantazie vyvolávají hrůzu a sebe pak považují za nadobro zkažené. Sexualitu se snaží potlačovat, čímž se jejich motání se kolem vlastní osoby jenom zvyšuje. S oblibou pak své sexuální poklesky vyhledávají u druhých.
Otec Agathon nám ukazuje jinou cestu. Svou obtíž dostat sexualitu do své moci máme jednoduše předložit Bohu, tak nalezneme pokoj. Nemáme si vyčítat, že neumíme se svou sexualitou zacházet a rovněž nemáme zatínat zuby a domnívat se, že naším úkolem je ji zcela ovládnout. Musíme ji přijmout, protože patří k nám a stále se bude hlásit ke slovu. Celou věc není třeba zbytečně dramatizovat, jde o to být si vědom toho co se děje a všechno předkládat Bohu. Tím získáme klid a zbavíme se tak vnitřního napětí, protože naše snahy popřít sexualitu ztratí na aktuálnosti. Ta se pak stane Bohem přijatou součástí našeho života. Jsou ale i období, kdy o své sexualitě skoro nevíme. Nesnažíme-li se proti ní stále bojovat, dá sama pokoj, který osvobozuje. V tomto postoji spočívá větší volnost a velkodušnost než přístup, k němuž nás nabádala morální literatura počátku století.
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun