Společnost se rozpadá, pokud v ní každý nedostane své místo u stolu… (papež František)

24.4.2019

Na jídle je důležité to, že má společenský ráz. Člověk zpravidla sdílí jídlo s ostatními, usedá s nimi společně k jednomu stolu, a to i v přeneseném smyslu: učí se přitom poznávat vlastnosti svého protějšku a vážit si jich. Jedině tímto způsobem lze odvrátit hrozivé „stíny společnosti ocitající se ve stále větším rozkladu“. Společnost se nutně rozpadá, pokud v ní každý „nedostane své místo u stolu“. Toto (budoucí papež) František zcela jasně prohlásil v květnu 1999. Stál tehdy přesně rok v čele arcidiecéze Buenos Aires a byl si vědom znepokojivých signálů v argentinské ekonomice, která se ocitla před zhroucením. Dávno předtím, než začala strmě stoupat míra chudoby, uvědomoval si tento otec předměstí (padre barrios), že se lidé ocitají ve stále větší existenční tísni, protože ceny potravin vylétly vzhůru přímo závratnou rychlostí.

Nebylo to poprvé, kdy pozvedl hlas, aby tyto lidi hájil. Už před léty prohlásil ve čtvrti Liniers v kázání na svátek svatého Kajetána: „Práce i chléb musí být rozděleny mezi všechny lidi… Bůh dal lidem dar chleba a dar života, a proto jim nikdo nesmí bránit, aby si mohli na oba tyto dary vydělat.“ Jak víme, Argentina brzy nato prošla obrovskou recesí a hospodářskou krizí, z jejíchž následků se zotavuje dodnes.

Byly to temné časy a Bergoglio je prožíval spolu s ostatními. Podmínky, za kterých musela přežívat většina obyvatelstva, mu dělaly stále větší starosti. Sledoval, jak lidé neustále chudnou jen proto, že ceny životně nutných věcí, především ceny základních potravin jako masa, mléka, sýra, tuňáka, oleje a maté, dosahovaly závratné výše. Bezpočtukrát pranýřoval tento vývoj, například v březnu 2002, kdy žádal všechny politiky i státní správu, aby si položili otázku, jak asi dokáže přežít starý člověk „se sto čtyřiceti dolary měsíčně“, a aby si uvědomili, „že z malého dítěte trpícího podvýživou vyroste trvale postižený mladý člověk“.

Bergogliův cit pro témata spojená s jídlem se ještě vyostřil, když musel sledovat, jak jeho krajané prohrabávají odpadky, hledají v nich zbytky jídla a každý sebenepatrnější nález okamžitě hladově spolykají. Bergoglio si více než kdy dříve uvědomil, jak důležité jídlo je. Jídlo je nutné k přežití. Nikdo nesmí umírat hlady. A my všichni jsme k tomu, aby se to nedělo, povoláni přispět svým dílem.

Na vztah budoucího papeže k jídlu a jeho společenské dimenzi vzpomíná novinářka Evangelina Himitianová. V říjnu 2012 byla přítomna jednomu z velkých ekumenických setkání a se svými čtenáři se podělila o to, „jak arcibiskup Buenos Aires rozmnožil jídlo, tak jako kdysi Ježíš rozmnožil chleby a ryby.“ Bergoglio byl tohoto říjnového dne jedním z hlavních aktérů, ale přece jen se mu podařilo zamíchat se mezi lidi jako běžný věřící. Někdo mu nabídl maté, horký nápoj z drobně nasekaných sušených lístků keře maté, který se pije po celé Jižní Americe, zejména v Argentině, kde se dokonce kvůli maté slaví svátky. Když posléze Bergoglia zavolali na řečnickou tribunu, přivítalo ho na šest tisíc posluchačů neutuchajícím potleskem. Kdo by si byl tehdy jen pomyslil, že se stane za pět měsíců papežem?

Na stadión, kde se setkání konalo, nebylo možné přinášet si vlastní potraviny. O přestávkách mezi přednáškami se tak účastníci museli spokojit s provizorním, velmi slabě zásobeným občerstvením v jednom ze sálů v útrobách stadiónu. V nabídce byly pouze typické plněné taštičky empanadas. Organizátoři se stranou zeptali Bergoglia, jestli nechce na chvíli odjet do nedaleké výstavní čtvrti Puerto Madero známé luxusními restauracemi a najíst se v některé z nich. Bergoglio jejich návrh zdvořile odmítl: rád by zůstal a najedl se společně s účastníky setkání. Byla už poměrně pokročilá hodina, když osm novinářů, kteří zaznamenávali celý program, skončilo svou celodenní práci a chtělo se najíst. Bergoglio se k nim cestou k občerstvení přidal, osobně se s každým pozdravil, poděkoval jim za jejich přítomnost, zpravodajství i vzájemnou spolupráci.

Jenže když reportéři konečně společně usedli k poslednímu volnému stolu, mísy s občerstvením byly už vymetené. Obsluha se objevila s talířkem, na němž trůnilo posledních pět taštiček – to bylo žalostně málo pro osm hladových krků. Jeden z nich navrhl taštičky překrojit a podělit se. Bergoglio, který se mezitím vrátil na druhý konec sálu k svému stolu, okamžitě postřehl, co se stalo. Hned vyskočil, začal obcházet jeden stůl za druhým a každého se ptal, jestli už dojedl. Pokračuje Evangelina Himitianová, jež tenkrát patřila do zmíněné skupiny novinářů: „Od kněží i laiků posbíral všechny zbývající empanadas. Poskládal je na talíř a přinesl nám je. Jeho starostlivé gesto nás hluboce dojalo. Rozmnožil náš pokrm. Tento malý zázrak jsem si uložila do srdce. Člověk, který dnes sedí na Petrově stolci, poznal a zmírnil naši nouzi, zatímco ostatní si jí ani nestačili všimnout.“

Papež Bergoglio dává přednost problémům druhých před svými vlastními. Týká se to i jídla. Především nemá-li druhý člověk nic než právě jen ten vezdejší chléb. Zdůraznil to i při modlitbě Anděl Páně 14. srpna 2014, kterou uzavřel přáním „dobrou chuť“. Připomněl, že by se nemělo „uvažovat podle logiky tohoto světa“, nýbrž podle „logiky sdílení a bratrství“. Odkázal přitom na Matoušovo evangelium a na zázračné rozmnožení chlebů a ryb. „Kdyby Ježíš poslal ty lidi domů, mnoho z nich by zůstalo hladových.“ Jeho učedníci opravdu chtěli poslat ty unavené a vyhládlé lidi pryč. Jenomže to by stávající problém jen ještě prohloubilo. A přitom se dal řešit tím, že se podělili o zásoby. Neudělal přesně to samé na stadiónu v Buenos Aires Jorge Mario?

Maté

Už od prvních veřejných vystoupení papeže Františka se mnozí začali zajímat o maté, horký bylinný nápoj typický pro celou Latinskou Ameriku, připravovaný z listů keře maté. Připravuje se jednoduše, ale člověk potřebuje náležitou výbavu. Má-li si nápoj skutečně vychutnat, potřebuje k tomu bombillu, kovové brčko k pití opatřené na spodním konci sítkem, bránícím částečkám rostliny dostat se do úst. Nejlépe se čaj popíjí z takzvaného matera nebo poronga. Tato nádobka se vyrábí z lahvicové tykve, původní jihoamerické plodiny, která se rozřízne podél svislé osy tak, že se oddělí vrchní část plodu o velikosti pohárku. Vydlabe se a vysuší.

Jakmile je matero připraveno k použití, naplní se asi do poloviny yerba maté, lístky maté. Nádobku přiklopíte dlaní, obrátíte matero dnem vzhůru a lehce protřepete obsah směrem nahoru dolů. Oddělíte tím větší kousky yerba od jemnějších. Jestliže znovu opatrně obrátíte matero do původní polohy, velké kusy lístků zůstanou na dně nádoby. Pak zvlhčíte yerba maté trochou studené vody, dokud nenabobtná a nevytvoří pastu. Tu smáčknete k jedné straně nádoby tak, abyste si vytvořili místo pro bombillu. Nyní vlijete podél bombilly do matera horkou, ne však vařící vodu. Necháte dvě minuty odstát a potom popíjíte, ovšem bez míchání, abyste si nerozvířili yerba. Lístky maté lze zalívat několikrát. Jakmile začnou vyplouvat na hladinu, síla maté je vyčerpána.

Z knížky:

U stolu s papežem Františkem
Jeho recepty na jídlo i na život
Roberto Alborghetti

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému