Svatý Josef na Karlově mostě

18.3.2019

Víte, jak vznikly české tvary Pepa, Pepík či Pepek? A víte, že jednou z mnoha soch na Karlově mostě v Praze je socha svatého Josefa? A víte, že původní socha sv. Josefa byla dílem Jana Brokoffa z roku 1706, její donátorkou byla Terezie Příchovská z Příchovic? Tato socha však byla zničena střelbou za revolučních dnů v roce 1848. Současná socha proto pochází až z roku 1854. V textu se samozřejmě dozvíte, kdo to byl svatý Josef.

Socha sv. Josefa s Ježíšem na Karlově mostě

Dějiny sochy

Původní socha sv. Josefa byla dílem Jana Brokoffa z roku 1706, její donátorkou byla Terezie Příchovská z Příchovic, rozená Sekerková ze Sedčic. Tato socha byla zničena střelbou za revolučních dnů v roce 1848 a její fragmenty se nacházejí v Lapidáriu Národního muzea. Současná socha pochází z roku 1854, je dílem Josefa Maxe a donátorem této sochy byl měšťan Josef Bergmann.

Popis sochy

Svatý Josef stojí jednou nohou na trámu a drží v ruce lilii. Ježíš drží v levici svitek a pravou rukou žehná.

Nápisy na soše

Na podstavci současné sochy je napsáno: zum andenken / gewidmet von / jos. bergmann / bürger und kaufmann / in / prag – Na památku / věnováno / Josefem Bergmannem, / měšťanem a obchodníkem / v / Praze. Vpravo: jos. max inv. et. fecit – Josef Max navrhl a vytesal.

Kdo to byl svatý Josef? (Ikonografie)

Svatý Josef byl manžel Panny Marie a pěstoun Ježíše Krista. Jméno Josef má význam „ať Hospodin přidá“. Byl synem Jakuba z Judova kmene, jak o tom píše rodokmen Ježíše Krista v Matoušově evangeliu. Jako jeho povolání se tradičně uvádí, že byl tesařem, avšak řecké slovo tektón, které se při označení jeho povolání používá, znamenalo člověka, který pracoval se dřevem, kamenem nebo železem. Podle sv. Justina se v Palestině Ježíšovy doby pod tímto slovem rozuměl výrobce zemědělských nástrojů.

Josef byl s Pannou Marií zasnouben, ale než spolu začali bydlet, ukázalo se, že počala dítě. Josef byl spravedlivý, chtěl se s ní proto tajně rozejít, aby ji ušetřil hanby. Zjevil se mu ale anděl, který mu řekl, že Marii má přijmout k sobě, protože dítě, které se narodí, bylo počato z Ducha svatého a že se bude jmenovat Ježíš, tedy „Bůh je spása“.

Josef se s Marií odebral do Betléma, aby se při sčítání lidu nechal zapsat se svou rodinou. V Betlémě, v chlévě za městem, se narodil Ježíš. Jeho narození oznámili andělé, přišli jej navštívit pastýři a mudrci od východu. Po jejich odchodu musel Josef s Marií a dítětem utéct do Egypta, protože Ježíšovi král Herodes usiloval o život. Po Herodově smrti se vrátili do Nazareta. S Josefem se setkáváme ještě v příběhu pouti do Jeruzaléma, kde dvanáctiletý Ježíš zůstal v chrámě a rodiče ho hledali. V Nazaretě Josef z evangelií mizí. Tradice z toho vyvozuje, že zemřel v kruhu své rodiny, v přítomnosti Ježíše a Marie. Tak se vlastně stal patronem dobré smrti – každý křesťan si přeje, aby byl na cestu do věčnosti vyprovázen Božím Synem a jeho Matkou.

Svatý Josef je zobrazován s holí, která je někdy kvetoucí, nebo s nářadím ve své dílně. Mívá v ruce lilii, znamení čistoty. Bývá rovněž zobrazován v situacích, které jsou popisovány v Novém zákoně: jako spící s andělem, jako účastník událostí Narození Páně, v Jeruzalémském chrámě při Uvedení Páně do chrámu, s třemi králi, na útěku do Egypta, v chrámě s dvanáctiletým Ježíšem. Rovněž bývá zobrazován na smrtelném loži, u něhož bdí Ježíš a Maria.

Jeho slavnost se slaví 19. března. Papež Pius IX. jej roku 1870 prohlásil ochráncem církve, Lev XIII. ocenil v encyklice Quamquam pluries z roku 1889 úctu k sv. Josefu. Sv. Jan Pavel II . roku 1989 napsal ke stému výročí této encykliky apoštolský list Redemptoris custos. Roku 1955 zavedl papež Pius XII . svátek sv. Josefa Dělníka jako církevní pandán ke Svátku práce. Od 1. května 2013 byla přidána zmínka o sv. Josefu do čtyř eucharistických modliteb.

Co jste možná nevěděli

Jak vznikly české tvary Pepa, Pepík či Pepek

České tvary Pepa, Pepík či Pepek pocházejí pravděpodobně z krátkého tvaru jmena v jihoněmeckém a vídeňském dialektu (Pepi, Pepa, Pepperl, Pepal, Peppi), kam vede cesta od hebrejského originálu přes latinskou verzi Iosephus a italskou podobu Giuseppe.

Do roku 1951 bylo jméno Josef nejčastějším mužským křestním jménem v Čechách a na Moravě, dnes je na čtvrtém místě.

Zamyšlení k tématu svatý Josef

Kdykoli si Bůh někoho k něčemu vyvolí, daruje mu všechna potřebná charismata

U všech mimořádných milosti, které se dostanou kterékoli rozumné bytosti, platí obecné pravidlo: Kdykoli si Bůh ve své dobrotě vyvolí někoho k nějaké zvláštní milosti nebo k nějakému vznešenému stavu, daruje tomu člověku, jehož si vyvolil, všechna charismata, která potřebuje pro svůj úkol, a bohatě ho jimi ozdobí.

To se plně potvrdilo také na svatém Josefu, považovaném za otce našeho Pana Ježíše Krista, pravém snoubenci královny světa a vládkyně andělů. Toho si věčny Otec vybral za věrného pěstouna a strážce svých největších pokladů, svého Syna a své Snoubenky. Tento úkol vykonával Josef s velikou svědomitosti. A proto mu patři slovo Páně: „Služebníku dobrý a věrný, vejdi do radosti svého Pána.

A když uvážíme, jaký má Josef vztah k celé Kristově církvi, což není člověkem vyvoleným a mimořádným? Vždyť skrze něho a pod jeho ochranou byl Kristus řádně a počestně uveden do světa. Jestliže je tedy celá církev zavázaná Panně Marii, že skrze ni mohla přijmout Krista, pak hned po ni je zavázaná obzvláštní vděčností a úctou také svatému Josefovi.

On zajisté uzavírá Starý zákon, důstojnost patriarchů a proroků v něm došla zaslíbeného ovoce. Právě on jediný osobně dosáhl toho, co jim Boži dobrota zaslíbila. Jistěže není pochyb, že když mu Kristus na světě prokazoval přátelskou náklonnost, úctu a nejvyšší vážnost jako syn vlastnímu otci, ani v nebi mu ji určitě neodepřel, naopak spíš naplnil a dovršil.

Pravém proto Pan dodává „Vejdi do radosti svého Pána“. Takže ačkoli radost věčné blaženosti vstupuje do lidského srdce, přesto mu Pan raději říká: Vejdi do radosti, aby tím tajemně naznačil, že ta radost není jen uvnitř v jeho srdci, ale že ho ze všech stran obklopuje a pohlcuje, takže se do ni noří jako do bezedné propasti.

Pamatuj na nás, svatý Josefe, a zastaň se nás svou přímluvou u Pána, který byl pokládán za tvého syna. A nakloň nám milostivě také nejsvětější Pannu, svou snoubenku a matku toho, který s Otcem a svatým Duchem žije a kraluje po věčné věky. Amen.

Z kázání svatého Bernardina Sienského

Převzato z knihy
Stanislav Přibyl, Karlův most V souvislostech víry a ducha
(pro web redakčně upraveno)

Duchovní průvodce po jednom z nejkrásnějších mostů na světě odkrývá jak jeho krásu, tak souvislosti víry, historických událostí a osob, díky nimž vznikla úchvatná galerie třiceti soch a sousoší svatých na obou jeho stranách. Autor nás nejprve seznamuje s tím, kdo, kdy a na čí zadání sochy vytvořil (dějiny). Podává stručný uměleckohistorický popis toho, co na mostě vidíme (včetně nápisů), a spolehlivě interpretuje život a význam svatých, které na mostě potkáváme (ikonografie). Tento výklad by byl neúplný bez pojednání o bezprostředním okolí Karlova mostu. Některé málo známé skutečnosti vyzvedává z prachu zapomnění oddíl Co jste možná nevěděli. Pomyslnou třešničku na dortu tvoří úryvky z románů, básní, esejů, modliteb, legend a dalších dokumentů (Najdeme v literatuře). Text doprovázejí dva plánky místa na vnitřních stranách obálky a téměř sto padesát fotografií a historických rytin.
Kniha v dosud nevídané míře přibližuje duchovní dědictví Prahy a českých zemí v evropském i světovém kontextu.