Ty jediný jsi sprchovaný, aneb Gloria

28.4.2024

„Neboť ty jediný jsi sprchovaný!“ Tato slova ve skutečnosti slyší nejedno malé dítě v posledním verši hymnu Sláva na výsostech Bohu. I když jako dospělí dovedeme jeho slova vyslovit správně, možná ne zcela doceňujeme, co vlastně zpíváme.

Hymnus, který se dnes o nedělích a svátcích nachází ve mši, je jednou z nejstarších křesťanských písní. Písemně ji máme poprvé zaznamenanou ve 4. století. O její starobylosti svědčí také skutečnost, že je to chvála na Boha a jeho Syna Ježíše, ale nikoli na Ducha Svatého. Téma Božího Ducha se v totiž v liturgii objevilo až po vzniku tohoto hymnu. Původně měla tato píseň své místo v ranní modlitbě. Protože na ranní modlitbu často navazovala mše, hymnus „přeskočil“ na začátek eucharistické bohoslužby.

Slovo „sláva“ už do našeho každodenního slovníku nepatří. Všimli jste si ale při čtení Bible, jak moc se tam o slávě mluví? Označuje něco moc důležitého – něco, co obklopuje a doprovází Boha, co signalizuje jeho přítomnost. Spatřit Boží slávu znamená zažít, že Bůh je blízko. Být naplněn Boží slávou není nic jiného než být plný Ducha Svatého. Stvoření vypravuje o Boží slávě (Žl 19,2) a člověk je dokonce slávou Boží (1 Kor 11,7), protože svět nese Boží stopu a člověk je stvořen k Božímu obrazu. Hříšníkům ovšem Boží sláva chybí (Řím 3,23), protože je hřích od Boha odděluje. Ježíš Boží slávu nechal zazářit celým svým životem od narození v Betlémě až po kříž a vzkříšení (Jan 17). Boží sláva pronikne celý svět při jeho dovršení (Zj 21,23), protože tehdy bude Bůh všechno ve všem (1 Kor 15,28).

Má svůj hluboký smysl, že o Boží slávě zpíváme při mši. Znamená to, že ta samá sláva, která obklopuje Boží trůn, která se rozzářila při Ježíškově narození v Betléme, která vytryskla z Kristova prázdného hrobu a která se rozleje na konci časů do celého světa, ta samá Boží sláva je přítomná při bohoslužbě a proniká životy těch, kdo se bohoslužby účastní.

Slovo z Písma

Na odhalené tváři nás všech se zrcadlí slavná zář Páně, a tak jsme proměňováni k jeho obrazu ve stále větší slávě – to vše mocí Ducha Páně (2 Kor 3,18).

Moudrost církevních otců

Sláva Boží je oživující: a tak ti, kdo vidí Boha, dostávají život. Nepochopitelný, Nepostižitelný a Neviditelný se dává od lidí spatřit, postihnout a pochopit, aby dal život všem, kdo ho přijímají a vidí. Bez života nelze totiž existovat a život jako takový spočívá v účasti na Bohu; mít účast na Bohu znamená Boha vidět a zakoušet jeho dobrotu. Neboť slávou Boží je živý člověk a životem člověka je patření na Boha (sv. Irenej z Lyonu, 2. stol.).

Z knížky: