V internátě na Kubě
10.5.2018
Studium na internátech nebylo ekonomicky rentabilní, zato však politicky důležité. Byl to způsob, jak odtrhnout mladé lidi od jejich rodin a v našem případě i od církve a držet je v prostředí, které se snažilo je „politicky formovat“. Domů jsme jezdili pouze každých jedenáct dní. Morální život obyvatel internátu byl žalostný. Morální degradace byla úmyslnou částí programu, protože v člověku, který je morálně rozložen, hůře zůstanou mravní ideály. Bez morální integrity všechny sny zmizí. Je daleko těžší zůstat silný a bojovat a snadněji se podléhá manipulaci.
V patnácti letech jsem začal studovat střední školu. Jediná možnost, jak ji navštěvovat, byly na Kubě takzvané „becas“, venkovské internáty, kde se část dne vyučovalo a zbytek dne vykonávaly zemědělské práce. Podmínky v takových zařízeních se lišily podle jednotlivých míst. V mém internátě, IPUEC 26, jsme spali v obrovských barácích jeden vedle druhého na palandách. Koupelny se dělily na dvě části, jedna se sprchami, což byly trubky vyčuhující ze zdi, bez zástěn, a druhá s toaletami, kde se velká potřeba vykonávala tak, že člověk vylezl na mísu a přidřepl, protože sednout si byl vrchol hnusu. O jídle ani nemluvím.
Bylo to deprimující prostředí, kterým trpěli všichni, jak studenti, tak učitelé, ačkoli druzí jmenovaní měli tu výhodu, že mohli prostory kdykoli dobrovolně opustit. Morálka byla také velmi nízká. Nebyla nouze o rvačky, šikanu ze strany starších vůči mladším, promiskuitní život. Chování žáků se více či méně kontrolovalo, ale ve skutečnosti se jím nikdo zvlášť nezabýval.
Studium na internátech nebylo ekonomicky rentabilní, zato však politicky důležité. Byl to způsob, jak odtrhnout mladé lidi od jejich rodin a v našem případě i od církve a držet je v prostředí, které se snažilo je „politicky formovat“. Domů jsme jezdili pouze o víkendu, a po čase dokonce nová vyhláška povolovala odjezdy pouze každých jedenáct dní.
Morální život obyvatel internátu byl žalostný. Morální degradace byla úmyslnou částí programu, protože v člověku, který je morálně rozložen, hůře zůstanou mravní ideály. Bez morální integrity všechny sny zmizí. Je daleko těžší zůstat silný a bojovat a snadněji se podléhá manipulaci.
Ale bylo třeba studovat a to ospravedlňovalo všechna rizika. Byl to totiž ten nejpřímější způsob, jak se dostat na vysokou školu. A kromě toho ne všechno bylo tak špatné – učili jsme se vycházet s nejrůznějšími lidmi, navazovat pevná přátelství, jíst všechno a potýkat se s mnoha novými starostmi. Nicméně začátek byl samozřejmě velmi těžký.
Když jsem nastoupil do internátu, byl jsem v prvním roce maturitního studia jediný křesťan v celém komplexu. Nebyl tam žádný další věřící, ani katolík, ani protestant, a dokonce ani jeden Svědek Jehovův. Cítil jsem se jako černá ovce a ostatní se mě často na náboženství vyptávali.
Po návratu domů jsem vždy toužil pouze po tom, zavřít se ve svém pokoji a křičet, že už se tam nikdy nevrátím. Jenže to prostě nešlo, protože v mé rodině vždy platilo nepsané pravidlo, že se buď studuje, nebo pracuje. Každý příjezd tak probíhal stejně – moje matka se mě vyptávala, jak jsem se měl, a já jsem vždy používal stejnou výmluvu: „Jsem unavený.“
Časem jsem si zvykl a získal přátele. V dalším roce studia přibylo také více věřících. Ve třetím ročníku už jsme se cítili jako králové školy. Tehdy tam navíc nastoupila i moje mladší sestra a její kamarádky z kostela.
Když jsem se přenesl přes bolestné začátky, začal jsem se cítit dobře. Studoval jsem s výborným prospěchem, měl jsem dobré přátele, ujasnil jsem si, co chci dělat, podařilo se mi získat řidičský průkaz na auto i na motorku a poznal jsem Sáru. Co víc si přát.
Zpracováno podle knihy:
Alberto Reyes Pías Já, Bůh a Fidel / Knězem na komunistické Kubě,
Redakčně upraveno
SETKÁNÍ S KUBÁNSKÝM KNĚZEM, AUTOREM KNIŽNÍHO BESTSELLERU
27.4.2018
Jaká je situace církve na komunistické Kubě? Kolik duchovních krizí člověk může prožít při přípravě ke kněžství? Jak hledat Boží vůli na cestě životem? O těchto tématech promluví Alberto Pías, který navštíví v květnu Českou republiku.
Kubánský kněz povypráví o své životní cestě
Jaká je situace církve na komunistické Kubě? Kolik duchovních krizí člověk může prožít při přípravě ke kněžství? Jak hledat Boží vůli na cestě životem? O těchto tématech promluví Alberto Pías, který navštíví v květnu Českou republiku.
Otec Alberto přijal pozvání navštívit Česko a představit zde novou knihu Já, Bůh a Fidel. Popisuje v ní své dospívání na ostrově uprostřed Karibiku, který je dodnes komunistickou diktaturou, ale také svou klikatou cestu ke kněžství. Původně totiž studoval medicínu, chodil s krásnou dívkou a měl jasně naplánovanou budoucnost. Pak ale zaslechl povolání ke kněžství, které mu změnilo život. Kromě kubánského semináře se vydal na studia do Španělska a do Říma. Ačkoliv zažil ve svém duchovním životě několik veletočů, knězem se opravdu stal a dnes se zvláště věnuje práci s mládeží. Vyprávění Alberta Píase je svěží, má smysl pro humor, a přitom nepostrádá hloubku – mezi řádky osobního příběhu mnohokrát zasvítí vyzrálá duchovní moudrost.
V Praze bude možné setkat se s otcem Albertem ve středu 9. 5. dopoledne v pastoračním středisku v Dejvicích a 10. 5. od 19:00 v Komunitním centru Matky Terezy v Hájích. Poté se přesune na Moravu, kde bude mít přednášku 13. 5. v Kopřivnici. Poslední setkání s veřejností proběhne 14. 5. na biskupství v Plzni.
Naladit na přednášky vás může třeba videorozhovor s Albertem Píasem o jeho knize, práci a o tom proč neemigroval z Kuby. Najdete ho vespod této stránky...
Výběr z programu o. Alberta Píase v ČR:
9. 5. středa 9.30 Pastorační středisko Praha-Dejvice, Kolejní 4
10. 5. čtvrtek 19.00 Komunitní centrum Matky Terezy Praha-Háje,
13. 5. neděle 15.00 Kopřivnice, Katolická beseda
14. 5. pondělí 19.00 Plzeň, učebny biskupství
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun