V pastorační práci nejde o peníze

1.8.2022

I když jsou peníze pro zajištění našich farností a pastorační služby peníze zásadní, musíme být stále ve střehu, aby v našem úsilí nešlo pouze o peníze. Sloužíme Bohu, který je vlastníkem všeho. Všechno mu patří. Jednoho dne to každému bude zřejmé.

Náš obraz Boha toho v našem životě mnoho ovlivňuje. Spousta lidí před Bohem utíká, protože o něm mají nesprávnou představu. Považují ho za nějakého temného pána, který vše zakazuje. Jiní před ním možná neprchají ze strachu, ale drží se zpátky a nedůvěřují mu, protože ho vnímají jako jakéhosi kosmického policajta. Další častou mylnou představou je dědeček na obláčku, vlídný a dobrotivý, ale vzdálený a vůči nám lhostejný. V dnešní době by se za nejrozšířenější mylný pohled na Boha dal považovat deismus: Bůh stvořil svět a ihned jej opustil. Jednoduše řečeno, Bůh je pro nás úplně nepodstatný.

Co se týče finančního hospodaření našich farností, je životně důležité, abychom měli správný obraz Boha. Získávání dárců a finančních prostředků, které potřebujeme pro pastorační službu a plnění svého poslání, to vyžaduje disciplínu a obětavost, hodně úsilí a spoustu času. A vyžaduje to také Pána. Pokud je Bůh pouze jakousi mlhavou a neurčitou představou, která může a nemusí být pravdivá, pak jsme ve svém úsilí o náležité spravování všeho, co nám bylo svěřeno, sami a bez pomoci.

Skutečnost je však taková, že v tomto úsilí nejsme sami. Náš Otec Bůh je s námi.

Bůh je skutečný a opravdu se našeho úsilí účastní. Působí v srdcích lidí a posouvá je směrem ke štědrosti. Dílo, které konáme skrze svou správcovskou činnost, je Jeho dílo a my jsme pozvaní, abychom s Ním spolupracovali. Bůh chce svou církev finančně zajistit, ale bez nás a naší snahy to neudělá.

29. kapitola 1. knihy Kronik líčí kampaň, kterou vedl král David. Chtěl v Jeruzalémě postavit chrám Hospodinu, ale Bůh mu řekl, že na to, aby zbudoval svatostánek, má ruce příliš potřísněné krví. Místo toho Bůh ustanovuje, že za projekt bude zodpovědný Davidův syn Šalomoun. Aniž by o této Boží instrukci nějak hluboce dumal nebo se vůči ní vzpěčoval, soustředí se na to, aby svého syna podpořil a umožnil mu tento úkol zdárně splnit. Sestaví plán, jak získat potřebné peníze, aby Šalomoun mohl chrám postavit, až na to přijde čas.

David svolává hlavy předních rodin a vůdce lidu a vysvětluje jim, že jako král shromažďuje bohatství národa, aby z něj financoval stavbu chrámu, a sám slibuje vložit svůj ohromný majetek. Ostatní pak inspirováni jeho příkladem přinášejí obrovské množství stříbra a zlata, železa a bronzu na stavbu Božího domu.

David úspěšně vedl k velkorysému dávání na stavbu chrámu. Jako díkůvzdání za zdárné úsilí při získávání finančních prostředků pronáší dlouhou modlitbu, kde zazní i toto nečekané tvrzení: „Vždyť co jsem já a co je můj lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary? Od tebe pochází všechno. Dáváme ti, co jsme přijali z tvých rukou“ (1 Kron 29,14).

David, mocný král-válečník, je v roli správce pokorný. S údivem žasne nad tím, jak je možné, že má možnost shromáždit prostředky na stavbu chrámu. Ač měl život plný velkolepých úspěchů, raduje se z jediné skutečnosti: že má příležitost vést Boží lid v dávání.

Nejde vůbec o peníze. Co se týká financování našeho poslání, jde o příležitost, která se nám v našich farnostech nabízí. Práce, kterou děláme, zdaleka není břemenem, nebo dokonce odpovědností, ale je příležitostí, kterou nám velkorysý Bůh dává jako nádhernou výsadu. A když společně s Davidem tuto příležitost zahlédneme, také se můžeme ptát „Kdo jsme?“ Kdo jsme, že můžeme ovlivňovat a proměňovat životy a při tom Bohu přivádět učedníky prostřednictvím kázání a vyučování správcovství? Kdo jsme a kdo je náš lid, že máme možnost takto přinášet dobrovolné dary?

I když jsou pro zajištění našich farností a pastorační služby peníze zásadní, musíme být stále ve střehu, aby v našem úsilí nešlo pouze o peníze.

• Nejde o peníze; jde o to milovat Boha a sloužit mu v naší společnosti a v naší době.

• Nejde o peníze; jde o to milovat druhé a pomáhat jim zamilovat se do svého Spasitele.

• Nejde o peníze; jde o proměnu světa láskou, kousek po kousku.

Sloužíme Bohu, který je vlastníkem všeho. Všechno mu patří. Jednoho dne to každému bude zřejmé. Do té doby toho však máme dost na práci.

 

Z knihy:

Církev a peníze

 

 

 

Karmelitánské nakladatelství 2022

 

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému