V těchto těžkých časech čerpám naději…

18.4.2022

V těchto těžkých časech čerpám naději z posledních Ježíšových slov zaznamenaných v Matoušově evangeliu: „Hle, já jsem s vámi po všechny dny až do konce světa!“ (Mt 28,20). Nejsme sami. Proto se nemusíme bát sestoupit do temné noci problémů a utrpení. Víme, že všechny odpovědi nemáme připravené a úhledně zabalené, a přece věříme, že nám Pán otevře dveře, o jejichž existenci jsme neměli ani ponětí.

Samozřejmě váháme. Kdo by také tváří v tvář tolika utrpením neváhal? Je v pořádku, že se trochu chvějeme. Strach z našeho poslání může být ve skutečnosti znamením Ducha Svatého. Cítíme se být pro tento úkol nedostateční a zároveň k němu povolaní. V srdci nás hřeje ujištění, že Pán nás žádá, abychom ho následovali.

Když čelíme rozporům a nutnosti si vybrat, pak nám tázání po Boží vůli otevírá nečekané možnosti. Tyto nové možnosti označuji jako „vylití řeky z břehů“, protože často protrhnou hranice našeho myšlení. Dochází k tomu tehdy, když Bohu v pokoře předložíme výzvu, se kterou se potýkáme, a požádáme ho o pomoc. Říkáme tomu „rozlišování duchů“, protože součástí je také poznávání toho, co pochází od Boha, a co se naopak snaží jeho vůli zmařit.

Vstoupit do procesu rozlišování znamená odolat nutkání hledat zdánlivou úlevu okamžitého rozhodnutí a namísto toho před Pánem ochotně držet různé možnosti a čekat. Zvažujeme důvody pro a proti s vědomím, že Ježíš je tu s námi a pro nás. Cítíme v sobě jemnou přitažlivost Ducha i to, co mu odporuje. A po čase, trpělivě stráveném v modlitbě a dialogu s druhými, dospějeme k řešení, které není kompromis, ale něco docela jiného.

Z knížky: