Víno je jako dobrý přítel. Ovšem jen při dobrém zacházení

2.9.2020

Víno v proměnách věků – Dvojí přístup k vínu v Bibli – Kdy je víno požehnáním a kdy prokletím?
S jistou nadsázkou lze říci, že národy se staly civilizovanými až tehdy, když se začaly zabývat pěstováním a výrobou vína. Vinná réva se na naší planetě objevila již v druhohorní křídě. Lidé ji začali využívat s neolitickou revolucí a přechodem na zemědělský styl života. Příběh vína sahá od Gruzie a Arménie přes Persii a Egypt faraonů, kde vinařské technologie dosahují svého vrcholu. Víno se šíří ve starověkém Řecku, kde bylo uctíváno jako dar boha Dionýsa, i v Římské říši, kde se výroba vína sofistikovanými metodami stává nedílnou součástí evropské civilizace. K tomu podstatně přispělo i křesťanství, které potřebuje víno pro bohoslužbu.

Vinice se staly nedílnou součástí klášterních zahrad rozesetých po celé Evropě

V Německu se například dařilo červenému vínu. S mořeplavbou a zámořskými objevy roste význam Španělska a Portugalska jako vinařských velmocí. S misiemi se vinice rozšiřují po celém světě. Při dobrém zacházení je víno vnímáno jako dobrý přítel. Život prostě není krásný bez starých přátel a dobrého vína.

S vínem se setkáváme na stránkách Starého i Nového zákona

Ve starozákonních textech najdeme k vínu dvojí přístup. Má být na jednu stranu požehnáním a radostí lidskému srdci, darem kněze Nejvyššího Boha, znamením příchodu Pomazaného, který si šat vypere v krvi hroznů. Na druhou stranu v Bibli najdeme množství výroků varujících před následky nezřízené konzumace vína. Po přílišném pití klesá schopnost se zodpovědně rozhodovat, snižují se zábrany a pokušení svádí ke smilstvu. Mizí také schopnost vykonávat rituál. Proto se nedoporučuje pít víno králům před vladařským rozhodnutím a kněžím před bohoslužbou. Negativní starozákonní postoj k alkoholu umocňuje i vymezení se proti pohanským kultům. V nich byl alkohol součástí orgiastických rituálů pro modloslužebné spojení s bohy. Víno bylo přesto součástí náboženského života Izraele a znamením mesiánského očekávání.

Napětí ve vztahu k vínu zažil i Ježíš

Napětí ve vztahu k vínu zažil i Ježíš, který byl podle svých vlastních slov pro druhé nepřijatelný. Označovali ho přece za žrouta a pijana vína, milovníka hodů a pitek, přítele nenáviděných celníků a hříšných nevěstek. Víno je v evangeliích tématem Ježíšova prvního zázraku na svatbě v Káně – s dodatkem, že správný správce hostiny dává dobré víno nakonec. Tak se svatební hostina s vínem stává znamením příchodu Mesiáše.

Mladé víno podle Ježíšova výroku patří do nových měchů. Tak se opět podtrhuje novost radostné zvěsti evangelia. Novozákonní listy zase varují před přílišným pijáctvím, a to především u vykonavatelů biskupské služby. Pravidelné pití malého množství vína se nicméně ze zdravotních důvodů doporučuje. Sklizeň dozrálých hroznů vína je v apokalyptické vizi konce časů dána do souvislosti s výzvou k bdělosti. Čas totiž jednou dospěje ke konečnému soudu stejně jako víno ke sklizni.

Po vzoru biblické spirituality se rozvinuly rady pro rozlišování myšlenek. Jsou mezi nimi i myšlenky na jídlo a pití, potažmo na pití vína. S různými, často i protichůdnými myšlenkami se člověk konfrontuje po celý život. Nicméně znamením jistého stupně duchovní zralosti je schopnost pohlédnout jakoby zvnějšku na hnutí naší mysli, kdy člověk vědomě a svobodně dokáže třídit myšlenky, a jedná podle těch, které přinášejí jeho životu naplnění, smysl a štěstí.

Při poslední večeři Ježíš vzal do rukou kalich s vínem a požehnal jej

V křesťanské spiritualitě se dochovala tradice mnichů pouště, kteří učili rozlišování myšlenek. Mniši si byli dobře vědomi toho, že myšlenky nejčastěji vyjadřují naše přirozená tíhnutí, a v křesťanství vše přirozené získalo význam nadpřirozený – svátostný. Zároveň upozorňovali, že každá přirozená potřeba může být lživě překroucena do podoby neřesti. Nejinak tomu je u jídla a pití, které potřebujeme k přežití, ale zároveň je vtaženo do vztahu k posvátnému. Některé pokrmy a nápoje, nejčastěji ty alkoholické, se nekonzumují během postu, aby se mohl člověk s čistou hlavou soustředit na duchovní život. Na druhou stranu v době radosti po skončení postu jsou dříve zakázané pokrmy zase požehnány a s láskou společně pojídány. V křesťanské tradici je jídlo povzneseno na svátost a z poslední večeře s chlebem a vínem se stala bohoslužba. Z jídla a pití se ovšem může stát neřest, která je často znamením duševní nerovnováhy.

Víno je nápoj, který má ústřední místo v bohoslužbě díkůvzdání, které říkáme eucharistie. Právě víno Ježíš vybral i proto, že židé jeho doby měli u stolu vždy o jeden kalich více, aby mohli vínem pohostit Mesiáše, Pomazaného, až by nečekaně přišel. Při poslední večeři Ježíš vzal do rukou tento kalich s vínem a požehnal jej – v duchovním slova smyslu se z něho stala Kristova krev, aby jejím pitím kolovala v jeho učednících.

Požehnané víno posiluje lidského ducha a léčí duši. V malé míře samo víno léčí emoce: hněv se může společným pitím vína proměnit v přátelství, občasný smutek ze samoty při sklence vína s přáteli vystřídá radost ze sdílení. Víno rovněž umocňuje radost při důležitých a zlomových životních událostech, s nimiž je spojen i stres z toho, jak to všechno nakonec dopadne. Po skleničce vína bázlivý chlapec získá kuráž a vyzná lásku své vyvolené.

Pití vína se může stát prokletím

Pití vína se ovšem může stát prokletím, pokud nad ním ztratíme kontrolu. Z hněvu, i když mohl být na počátku spravedlivý, se pitím vína člověk dostává do začarovaného kruhu touhy po pomstě, jež eskaluje do násilného jednání. Smutek ze samoty může umocnit pití vína v prázdném pokoji, takže převládnou temné a depresivní stavy. Z radosti se potom stává smutek a z lásky nenávist. Je třeba umět rozlišovat a nedopustit, aby se víno stalo pro život něčím jiným než požehnáním. Pro žehnání životu ostatně víno lidé vyrábějí.

Z knihy:

Víno, dar nebe a země
Mnoho inspirací pro náš duševní i duchovní život.

Karel Sládek

Víno je dar nebe i země – povznáší nás, prospívá nám i zahání naše chmury.
Lidé si cenili vína odpradávna.
Víno patří neodmyslitelně k naší duchovní kultuře.
Nenechalo zhasnout svobodnou a tvořivou kulturu ani v dobách,
kdy měla navrch průměrnost, totalita a různé formy nesvobody.
V knížce Karla Sládka se projdeme vinicemi a prostředím, kde vinná réva roste a zraje.
Seznámíme se s prací vinařů i s tím, jak víno vzniká.
Při ochutnávce vína budeme uvažovat o lásce, zamilovanosti nebo kráse života v manželství.
Při tom všem narazíme na mnoho inspirací pro náš duševní i duchovní život.