Začíná rok s číslem 13. Bude něšťastný? Co dělat, aby nebyl?

1.1.2013

Začíná rok s číslem 13. Bydleli jste již někdy v domě, nebo pokoji s číslem 13? A víte, proč v Praze nejezdí tramvaj s číslem 13?

Pokud nějaký fanoušek tramvají a Prahy pojme úmysl projet všechny pražské linky od čísla 1 do čísla 37, nemůže svému závazku dostát. Po lince číslo 12 totiž následuje hned linka číslo 14. Třináctka prostě vypadla. Slyšel jsem odůvodnění, že lidé se jí báli jezdit, tak proto byla vypuštěna. Mnozí totiž věří na pověru, že číslice 13 přináší smůlu a neštěstí. A pak že nejsme věřící národ! Lidé tedy přece jenom v „něco“ věří!

Otázkou ale je, jak to „něco“ ovlivňuje jejich život… Vede taková „víra“ k lásce, svobodě, radosti, pokoji, zodpovědnosti, anebo někam docela jinam? – Už velký myslitel G. K. Chesterton kdesi napsal: „Je velký omyl domnívat se, že když lidé ztratí víru, nebudou věřit v nic. Naopak! Budou věřit v cokoli.“

Bůh nám však v Ježíši Kristu nabízí, že nejrůznější pověry, strachy, amulety a horoskopy náš život ovlivňovat a určovat nemusí. Ježíš Kristus je totiž Pánem nad všemi bohy: „Jemu se všichni bohové klanějí. A všichni, kteří slouží modlám, budou zahanbeni“ (srov. Žl 96/97). Jeho Duch je stále s námi. Neostýchejme se tedy využívat toho, že jsme jeho, že mu patříme a On je naším Ochráncem, naší skálou, naší pevnou půdou pod nohama, naším Průvodcem. Nebojme se proto odevzdávat se do jeho rukou, do jeho ochrany a do jeho vedení…

A malý vtip na závěr: „Víte, proč věřící křesťané nevěří na pověry? – Protože to přináší smůlu!“