Zdání víry

18.9.2009

VÍRA, LÁSKA A POSLEDNÍ SOUD Za vyznání víry v Krista, které od nás žádá Pán a Soudce, se ve velikém podobenství o Posledním soudu prohlašuje nalézání Krista v nejposlednějších bratřích a sestrách, v těch, kteří potřebují mou pomoc. Vyznávat Krista tudíž znamená považovat člověka, který mě potřebuje, za Krista, který mi jde tady a teď vstříc; znamená to chápat výzvu k lásce jako nárok víry.

Zdánlivé přehodnocení christologického vyznání v bezpodmínečnou službu člověku a v bezpodmínečnou existenci jedné lidské bytosti pro druhou, jak tomu je u Matouše v 25. kapitole, nelze po tom, co jsme řekli, chápat jako vybočení z jinak už dané dogmatiky; ve skutečnosti je to důsledek vyplývající z těsného spojení mezi Ježíšem a Kristem, tedy ze samého jádra christologie. Neboť toto těsné spojení – znovu opakujeme – je zároveň těsným spojením mezi vírou a láskou. Proto také platí, že víra, která není láskou, žádnou opravdovou křesťanskou vírou není, ale je to jen zdání víry – a tuto zásadní skutečnost je nutno zdůraznit jak proti doktrinálnímu nepochopení pojetí katolické víry, tak proti sekularizaci lásky, kterou spatřujeme u Luthera jako důsledek výlučnosti ospravedlnění vírou.

Převzato z knížky: Úvod do křesťanství, kterou napsal Joseph Ratzinger (papež Benedikt XVI.)

Autor: Benedikt XVI. | Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému