Zima a Vánoce v koncentráku

9.12.2019

Týdny a měsíce utíkaly. Přišly vánoční svátky roku 1944. Vězni si na blocích nazdobili větvičky a koledou si připomněli narození Páně. Bohuslav na svém bloku vedl tichou modlitbu. Nikdo z vězňů nechtěl zbytečně dráždit SS. Tyhle Vánoce byly nadějí, že ty příští již každý z nich prožije doma se svými blízkými. Situace v táboře se však neustále zhoršovala. Vězně trápily hlad a tyfus.

Přibývalo mrtvých. Během zimy 1944–1945 zemřelo přes dva tisíce vězňů. S příchodem nového roku vedení tábora rozhodlo o výstavbě krematoria ke spalování mrtvol. Dokončeno bylo již na začátku března, ale kapacitně již nevyhovovalo.

S přibývajícími transporty z východních táborů, především z Auschwitz a koncentračního tábora nedaleko Wroclawi Gross-Rosen, se navíc neustále zvyšoval počet vězňů. Ve zděných budovách a blocích se na počátku roku 1945 tísnilo přes osm tisíc vězňů. Bohuslav se začal obávat o svůj život. Zvykl si na každodenní boj o přežití. Nyní intuitivně cítil, že se musí z tábora dostat pryč. Mezi vězni se navíc začalo otevřeně mluvit o likvidaci táborů i vězňů z rozkazu velitele SS Heinricha Himmlera. Američané se ze západu postupně blížili a SS plánovalo zahladit stopy po svých zločinech. Vězni začali být nervózní, zda je stráže nepostřílí.

Bohuslav chtěl přežít a začal jednat. Začal si více všímat ostrahy tábora, sledoval střídání stráží na věžích. Zvažoval možnosti, chtěl jednat na vlastní pěst. Všiml si, že stráže v určitý čas vypínají na určitém úseku elektrický proud v plotě. Bylo to v noci, kdy bylo zakázané vycházet z bloku. Plot byl kolem tábora jen jeden. Začal se připravovat a sehnal si nůžky na plech. Stačí se prostříhat a cesta na svobodu bude volná.

Svěřil se v duchu pod ochranu Panny Marie a opatrně se vyplížil z budovy. Z věže v pravidelných intervalech přelétával přes plot kužel světla. Měl tedy jen pár minut. Z práce si propašoval nůžky na plech. Přiběhl k plotu a začal rychle stříhat dráty. Náhle se za ním ozvalo cvaknutí. Ten odporný zvuk znal velmi dobře. Otočil se. Nad ním stál strážný SS a mířil na něj odjištěnou pistolí. Krátce si pohlédli do očí. Je konec, pomyslel si Bohuslav. Steh auf und komm sofort zurück! zařval na něj strážný. Bohuslav překvapeně vyskočil a utíkal na blok. Jako zázrakem přežil. Strážný ho ani nenahlásil. Opět unikl smrti.

S příchodem jara přibývalo spojeneckých náletů. Bohuslav jich několik zažil na vlastní kůži na práci v Doře. Měl však štěstí, že pracoval uvnitř hory, která byla bezpečným krytem. Vězni pracující při náletu venku měli smůlu, esesáci usoudili, že je pro ně bezpečnější nechat je svému osudu a tunel využít pro sebe a civilní zaměstnance. Ellrich nebyl nikdy cílem spojeneckých letadel. Teprve 4. dubna bombardovali Američané okolí tábora a srovnali se zemí nedaleké městečko Nordhausen. To se již fronta přibližovala. Američané byli vzdáleni pouhých čtyřicet kilometrů. Nervozita a napětí narůstaly.

Redakčně upraveno

Z knihy

Říkali mu Pistolník

František Kolouch

29. dubna 1960 se v mírovské věznici uzavírá neuvěřitelný životní příběh statečného a odvážného kněze Bohuslava Buriana. Muže, který několikrát unikl smrti, celý život vzdoroval nenávisti a ukazoval všem cestu ke svobodě i k Bohu. Chtěl se stát misionářem, ale doba mu nepřála. Prošel několika koncentračními tábory. V Osvětimi se jen těsně vyhnul plynové komoře, v kamenolomu v Golleschau unikl o vlásek zastřelení a utekl z pochodu smrti. Po nástupu komunistů v r. 1948 se postavil proti omezování svobody a na Zelném trhu v Brně přečetl zakázaný pastyřský list. Byl vězněn a po propuštění emigroval. Pomáhal uprchlíkům v Innsbrucku a sám převáděl pronásledované přes hranice. Po zatčení v ruské zóně v Rakousku byl vydán do Československa, krutě mučen a odsouzen na 20 let. Zažil jáchymovské peklo, po útěku z leopoldovské pevnosti byl ztýrán a následkem naprostého vyčerpání zemřel. I přes své utrpení vždy zářil vtipem a s neuvěřitelnou energií se věnoval lidem na okraji společnosti.

Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému