čtenářský koutek

Kvůli zbytečnostem opouštíme Toho, který to vše stvořil

12.7.2020

Ve svém životě jsem upadal do trápení, zmatků a chyb,
protože všechny radosti, slávu a pravdu
jsem nehledal v Bohu.
Ale hledal jsem to vše v jeho tvorech,
i sám v sobě a v jiných lidech.

Krásná těla, zlato, stříbro a další věci jsou krásné.
Působivé je i vše souměrné a příjemné na dotyk.
Svůj půvab má i světská sláva a moc poroučet a vládnout.
Život, který tu žijeme, má svou přitažlivost
díky zvláštní kráse a souladu se vším krásným zde na zemi.
Také lidské přátelství je příjemné
díky vzácnému poutu, jež spojuje mnohé duše vjedno.

Ale pokud k těmto věcem přehnaným způsobem přilneme,
tak kvůli těmto nejnižším dobrům opouštíme dobro lepší a nejvyšší:
tebe, Pane, Bože náš, i tvou pravdu a tvůj zákon.
I tato nejnižší dobra mají svůj půvab,
ale ne takový jako můj Bůh, který stvořil všechno:
on sám je totiž rozkoší těch, kdo mají upřímné srdce.

Tak se mnozí lidé od tebe odvrací
a hledají mimo tebe to,
co v čisté a jasné podobě můžou najít,
jen když se vrátí k tobě.

Já jsem také od tebe odpadl a bloudil jsem, můj Bože,
v mládí jsem se vzdálil od tvé pevné opory
a stal jsem se sám sobě krajem bídy.
Kdo rozplete ten zamotaný, zašmodrchaný uzel?!

Jen u tebe Bože je pokoj a ničím nerušený život.
Kdo do tebe vejde, vejde do radosti.
Nebude se ničeho bát
a u toho Nejlepšího se bude mít nejlépe.

Z knihy

Vyznání (2.vyd)
Augustin