čtenářský koutek

Může mít věřící méně psychických problémů?

9.12.2021

Víme i z příběhů největších světců,
že se jim psychické problémy nevyhnuly.
Nemůžeme si myslet, že věřící člověk
má garanci ochrany před depresemi.
Podobně jako víra sama není zárukou toho,
že nás nepotká rakovina.

Může mít člověk věřící v Boha méně problémů,
protože věří, že je někdo absolutně dokonalý nad ním, který mu pomůže?
Jsou nějaké rozdíly mezi věřícími a nevěřícími pacienty
v tom smyslu, že věřící má na svůj problém jiný náhled?

Tahle bych to asi neřekl. Víme i z příběhů největších světců, že se jim psychické problémy nevyhnuly. Třeba o Matce Tereze je známo, že dlouhá léta žila v pocitech opuštěnosti, s těžkými depresemi. Jan z Kříže zase mluví o noci smyslů, kterou léta prožíval. Jde o to, nevzdat to. To je to žalmistovo: „I kdybych vešel do rokliny temnot, zlého se neděsím: vždyť ty jsi se mnou“ (Žl 23,4). Protrpět se až do tohoto vědomí trvá někdy léta. Někdy prožíváme prvou část tohoto verše a nedaří se dohlédnout světla v dáli, útěchy a síly jeho přítomnosti. Je to božsko-lidský proces, lidská je moje tíseň, Boží odpovědí na mou věrnost v čase tmy je jeho útěcha. Zkrátka a dobře, někdy je člověk zaplaven bolestí přítomného okamžiku a nevidí ten další.

Nemůžeme si myslet, že věřící člověk má garanci ochrany před depresemi. Podobně jako víra sama není zárukou toho, že nás nepotká rakovina. Jde o náš postoj, zda hledáme a nalézáme, jaký mají tyto zážitky význam a smysl pro náš život. Když je člověk zavalen problémy a bolestmi, tu je i na nás kolem, abychom byli při něm a pomohli mu jako Šimon z Kyrény, byť ten to zřejmě učinil na příkaz.

Existuje také řada psychických problémů či přímo nemocí, které mají svůj původ v dispozicích organismu (například endogenní deprese), na něž má vnější okolí a duchovní život omezený vliv. Známe také neurózy, které vznikají specificky v církevním prostředí a životní praxi a které nazýváme „ekleziogenními“. Například jedinec s příliš citlivým svědomím má veliké obtíže se svátostí smíření, protože si není nikdy úplně jist, že své chyby a nedokonalosti náležitě poznal a vyznal, dostatečně jich litoval a navždy se jich zřekl. Místo osvobození a nového začátku je pro takového člověka zpověď zdrojem utrpení a donekonečna má tendenci ji opakovat.

Věřící mají často tendenci říkat,
že vše zlé může Bůh proměnit v objevení dosud neznámého dobra.
Týká se to i psychických nemocí?

Předně, tuto tendenci mají i nevěřící. Byť lze doložit celou řadu nevysvětlitelných zázraků, Bůh nemusí ze vteřiny na vteřinu proměnit vše zlé – v tomto případě nemoc – v uzdravení. Spíše v každodenním životě pomáhá tím, co do člověka vložil a z čeho se nemocný organismus může vzpamatovat a člověk poučit.

Značná část populace projde v určitých obdobích svého života psychickými obtížemi a krizemi. Mnohé postihne nemoc. Někdy je to jednorázové, vázané na období života (dospívání, stárnutí…), jindy se to objevuje ve vlnách, v nepravidelně či pravidelně se opakujících atakách. U některých lidí je to nevypočitatelné a některé to „drží“ víceméně trvale.

Prožijeme-li sami něco z toho, co postihuje i druhé, může to zvýšit naši schopnost porozumět jim a účinně je podepřít. Už jsme v našich rozhovorech narazili i na to, že krize a nemoci jsou vedle zátěže a navštívení také možnou šancí a výzvou. Říká se: „Co mě nezabije, to mě posílí.“ /.../

Zkušenost víry by mě měla posilovat v tom, že nejrůznější životní zkoušky, ať již jsou či nejsou nemocí v užším slova smyslu nebo spíše krizemi na životní cestě, zážitky opuštěnosti, selhání vlastních i cizích mají nějaký svůj smysl. I když jej v kritickou chvíli nechápu, můžou mě přiblížit k tomu podstatnému, o co v životě jde. Posílí ve mně naději, v aktuální temnotě zahlédnu světlo, dostanu se skrze své těžkosti blíž k hlubšímu štěstí, k Bohu. Mám na to celý život a plnosti možná dosáhnu až za jeho pozemskou hranicí. Vybavují se mi verše Viktora Dyka z „Písně poutníka“:

V míjení těžkých kroků,
čím dál mi jasnější jest:
není ztracených kroků,
není ztracených cest.

Echo zpozdí se možná,
ozvěna nespěchá.
Víra veliká, zbožná,
nebude bez echa!

Z knihy