1. října - sv. Terezie od Dítěte Ježíše (z Lisieux)

1. října - sv. Terezie od Dítěte Ježíše

29.9.2024

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která si může dopřát mnoho... Místo toho ale vstupuje do přísného kláštera. Bylo jí patnáct let. Vstoupila na Karmel a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský.

Terezie Martinová - dívka z bohaté rodiny, která vstupuje do přísného kláštera

Necelých patnáct let. Dívka plná života, výjimečně inteligentní. Miluje všechno krásné, miluje všechno živé. Je otevřená přátelství a cítí se být přitahována k ideálu, který si svobodně zvolí. Je jako poupě na vodní hladině, upoutává svou svěžestí a příslibem toho, co v sobě nese. Finančně si Terezie může dopřát mnoho věcí. Její rodina je bohatá, obchodům se daří! Bydlí v krásném domě, může cestovat a její vstup do společnosti městečka Lisieux se neobešel bez povšimnutí.

Několik měsíců jsme spolu prožívaly nejlíbeznější život, o jakém mohou snít mladé dívky. Všechno kolem nás odpovídalo našim zálibám. Byla nám dána největší svoboda. Zkrátka, říkala jsem, že náš život je ideálem štěstí na zemi… (Rk A 49v / AS 104).

Je tomu hodně přes sto let, kdy na bránu Karmelu v Lisieux zaklepala mladá dívka. Bylo jí patnáct let. Vstoupila a už nikdy klášter neopustila. Svůj život strávila na několika metrech čtverečních, a přesto se stala světovou patronkou misií. Neudělala nic oslnivého, a přesto se její autobiografie stala bestsellerem. Chtěla žít ve skrytosti, a přece ji v současnosti milují a vzývají miliony křesťanů. Její teologický, misionářský a duchovní vliv je obrovský. Proč?

Obchodnická zbožnost?

Tereziina náboženská výchova byla v dětství zčásti poznamenána starostí o dobývání, hromadění, zisk a vedení účtů. Mnohé z toho jistě Terezii zformovalo pozitivně. Její velkomyslnost, energie a duchovní pokrok koření právě zde. Toto vedení ale zároveň v jejích duchovních snahách podporovalo přístup „udělej si sám“, navíc Terezie byla od přirozenosti ctižádostivá a podnikavá.

Podle našeho mínění nelze opomenout, že Terezie byla dcerou obchodníků. Její otec dvacet let úspěšně vedl hodinářství – klenotnictví. Dva roky předtím, než se Terezie narodila, skončil se svým obchodem a začal se zcela věnovat podnikání své ženy, tedy ještě výnosnějšímu obchodování s krajkami.

Podnikat, pracovat, vydělávat peníze, realizovat zisky, investovat, zabývat se účetnictvím – to vše zcela zvláštním způsobem patří k Tereziinu rodinnému prostředí. Dýchá stejný vzduch jako její čtyři starší sestry, jejichž působení se na Terezii rovněž podepsalo. Martinovi jsou podnikatelskou rodinou, a to i v oblasti duchovního života a svatosti! Už ve čtyřech letech se Terezie účastní „praktik“, jež obnášejí konání a počítání drobných osobních obětí. Velmi záhy jí začíná Anežka dávat hodiny a každý rok před prázdninami jsou slavnostně rozdělovány ceny. Ovšem – pouze ceny, které si Terezie zasloužila svou prací!

Stát se svatou na způsob duchovního obchodníka, s přesností a pozorností hodináře vetkanou do jemné krajky nejnepatrnějších drobností… právě to je Tereziina krevní skupina!

Z Karmelu k tomu přispívá svým dílem i sestra Anežka! Vytvořila překrásnou kolorovanou knížečku zahrnující dobu deseti týdnů, s krátkou modlitbou a jednou květinou na každý den. Při své přípravě na první svaté přijímání musí Terezie často odříkávat tyto modlitby a konat mnoho malých obětí, symbolizovaných příslušnou květinou. Všechny si zaznamenává do svého zápisníku a v den svého prvního svatého přijímání je přináší Ježíši. Terezie je v sedmém nebi!

A skóre je vysoké! Za 68 dní celkem 1949 malých obětí (27 denně) a 2773 drobných modliteb (40 denně)! Vyučování ve škole rovněž podtrhuje důležitost dobrých skutků a vytrvalosti. Ve svém zápisníčku z rekolekcí Terezie uvádí: Předsevzala jsem si, že se budu snažit být hodná a mít mnoho dobrých skutků, které bych předložila Pánu Bohu.

Dosáhnout svatosti svými vlastními silami?

Po svém vstupu na Karmel chce Terezie dosáhnout svatosti ještě příliš svými vlastními silami, pomocí své vlastní lásky. Až příliš u ní převládá myšlenka „dám všechno Ježíši“, a naopak poněkud zapomíná na „Ježíš mi dá vše“. Nemůžeme to vykreslit lépe, než úryvkem z dopisu z července 1890. Terezie je karmelitkou už dva roky a několik měsíců. „Posvátný oheň“ stále plane a nic neotřáslo jejím přesvědčením, že se může stát svatou, jen když poroste její láska.

Během prvních pěti let strávených na Karmelu se naivně domnívá, že láska bude jedinou cestou za jejím ideálem. Bude se toho muset o své bezmoci ještě mnoho naučit! Prozatím však její touha po pokoře a skrytosti zcela splývá s láskou – nádherná představa, nádherné spojení! Stále více se menšit, a tím stále více milovat! Milovat stále horoucněji, čistěji, častěji a stále znovu a znovu! Terezie si nakonec dobře uvědomuje svou slabost. Slabost se stává komplicem její lásky. Později již plná důvěry přenechá svou slabost Pánu jako příležitost sdílet s námi více svou milosrdnou lásku.

Ježíši, co na tom záleží, že padám každou chvíli, vidím tak svoji slabost, a to je pro mě velká výhra... (DT 89)

Mýlíš se, drahá, jestliže si myslíš, že tvá Terezka vždy neochvějně kráčí cestou ctnosti; je slabá, a velmi, každý den si to znovu uvědomuje, Ježíš ji však rád učí, jako svatého Pavla, umění chlubit se svými slabostmi; je to velká milost a prosím Ježíše, aby tě to naučil, protože jen v tom se nachází pokoj a odpočinek srdce (DT 109).

Nakonec dospěla k mystice slabosti

Terezie z Lisieux Původní ideál Terezie je tak vysoký, že by se její láska musela vznášet, aniž by přitom zavadila o zem. Ale to není možné ani lidské. Právě odtud pramení Tereziiny výpovědi o své nepatrnosti, vlažnosti a každodenní slabosti.

Ani ta nejsvětější láska ale stále nestačí k tomu, abychom milovali Boha tak, jak si zaslouží být milován. Člověk musí přijmout svou bytostnou slabost a naučit se doufat, že Bůh přispěje na pomoc jeho nemohoucnosti darováním sebe sama. Terezie nakonec pochopí, že Boha získá díky jeho milosrdenství, a ne svou vlastní, nezávislou věrností!

Nespasíme se sami, spasil nás Kristus. Člověk je slabý, ale projevuje se na něm Boží milost. V moci Kristovy svatosti se člověk může dokonce „chlubit“ svou slabostí. Je v Bohu silný, když uzná svou slabost: právě tehdy je totiž příhodná chvíle, aby se odvrátil od sebe sama a otevřel se Bohu.

Svatost nesestává z toho či onoho počínání. Spočívá v dispozici srdce, která nás činí pokornými a malými v náruči Boží, jež si je vědoma své slabosti a až opovážlivě důvěřuje v Otcovu dobrotu“ (DE, Dodatky, 235).

Terezie nás učí, abychom nesetrvávali ve své bezmoci ...

Terezie nás učí, abychom nesetrvávali ve své bezmoci, ale vydali se za Druhým, za Někým, kdo nás převyšuje a je připraven nám pomoci. To, co Bůh chce, je dát se darem svému stvoření. Pastýř samotný se vydává hledat ztracenou ovečku do hor (Mt 18,12). Ten, kdo touží po Bohu, dříve či později objeví, že Boha si nelze vydobýt, ale s úctou vyprosit jako Dar.

Z knihy