sv. Valentin z Terni (14. února)

14. února - sv. Valentin z Terni

12.2.2024

Svatý Valentin, jeden z nejuctívanějších světců na světě, byl občanem Interamny (dnešní Terni) v Umbrii a podstoupil mučednickou smrt stětím. Svatopisci obvykle určují jeho úmrtí do roku 273. Prameny, které uvádějí tohoto světce, jsou různé. Nejstarším je Jeronýmské martyrologium (seznam svátků jednotlivých mučedníků v pořadí církevního roku, pozn. red.) sepsané v době mezi první polovinou 5. století a první polovinou století následujícího.

Když uvážíme, že Jeronýmské martyrologium bylo sestaveno na základě již dříve existujících kalendářů, můžeme se přiklonit k názoru, že svátek svatého Valentina byl v liturgickém kalendáři již zaznamenán, a to alespoň v místních martyrologiích. Vita Sancti Valentini (Život svatého Valentina), datovatelný do druhé poloviny 6. století, stvrzuje pověst svatosti ternského biskupa a umožňuje tak šíření úcty k tomuto mučedníkovi, jakož i jeho zobrazování, jež se ujalo zvláště v benediktinském prostředí. Současná bádání odhalují původní účel textu, totiž snahu o šíření ctností a příkladů hodných následování. Vskutku, text byl s největší pravděpodobností napsán v Terni vedle hrobu svatého Valentina, kde v 9. století existoval benediktinský klášter.

Vita Sancti Valentini se soustřeďuje kolem zázraku uzdravení. Valentin byl povolán do Říma učitelem rétoriky Kratonem, který byl zarmoucen kvůli synu Cheremonovi nemocnému epilepsií. Zaslechl pověsti o léčitelské moci Valentinově a ve svém zoufalství došel až tak daleko, že mu nabídl polovinu celého svého jmění. Valentin jej napomenul pro nicotnost materiálního bohatství, neboť pouze víra a láska mohou vést k uzdravení.

Když dostal slib od Kratona, že se dá pokřtít, uchýlil se Valentin s Cheremonem k modlitbě do cely vybudované jen pro tento účel. Probděl tam celou noc, až konečně chlapec v náhlé oslňující záři počal vykazovat známky uzdravení. Kraton se s celou svou rodinou obrátil na víru a Cheremon se svými přáteli by Valentina rádi následovali.

Takové události však podráždily pohany, kteří popudili prefekta, aby vydal nařízení Valentinovy popravy. Došlo k ní ve skrytosti a tajně, v noci 14. února na 63. míli Flaminiovy silnice. Téže noci mladíci Prokul, Efeb a Apolonius odnesli Valentinovo tělo do Terni a bohabojně ho pohřbili na hřbitově za městem. Jejich křesťanské obrácení se doneslo k uchu konzula Leontia, který s nimi ze strachu z lidových nepokojů jen pár dní poté zahájil proces a odsoudil je k hrdelnímu trestu. Jejich těla byla uložena vedle Valentinova hrobu.
Autor textu byl v hodnocení Valentina skromný a víc než patřičnou úctu nebo mučednictví zdůraznil jeho biskupský úřad. Takové už ovšem jsou kanonické popisy opakující se v životopisech mučedníků. Svatý Valentin je vyobrazen jako člověk, který žil plně svou víru a slovy i skutky hlásal jméno Kristovo. Celý text je apologií (obranou) křesťanské víry s nepatrným, zato trvalým zaměřením na mnišskou spiritualitu, jíž se stal Valentin interpretem. Důležité jsou i symboly, které se objevují uvnitř vyprávění. Na prvním místě je třeba zmínit kázání vycházející z podložené teologické přípravy (proslov světce ke Kratonovi, aby ho přesvědčil ke křtu), dále to byla meditace (ideálně znázorněná: v cele zřízené právě pro tento účel), poté modlitba a kontemplace (zobrazené v podobě intenzivní recitace žalmů nad nemocným chlapcovým tělem), a nakonec zázraky (uzdravení a obrácení pohanů).

Podmalba na skle se svatým Valentinem, Maďarsko, 19. století

Text se postupně stal hlavním meditativním textem čteným během božského oficia uvnitř těch opatství, která slavila památku svatého Valentina. V pozdější době bylo s textem ještě manipulováno. Valentin byl vysvlečen z klášterních prvků a oděn do rysů mučedníka a biskupa, obhájce pravověrnosti v plném souladu s protireformací.

Odhaduje se, že relikvie svatého Valentina byly uctívány od počátku 4. nebo 5. století, kdy se hrob na předměstském hřbitově postupně stával místem modlitby a každoročním cílem poutníků. V textu Vita Sancti Valentini se vypráví, že učedníci přenesli tělo mučedníka do „jeho“ kostela. Ze zmínky o kostelu lze usoudit, že ten v době sepsání skutečně existoval (kolem 6. století). Tradičně se založení mučedníkovy baziliky klade do doby pontifikátu Julia II. (337–352). Nicméně doposud získaná svědectví nám nedovolí jít dál než do století pátého. Původní bazilika byla poté, co ji zničili Gótové, restaurována Anastáziem, biskupem narnským a ternským, jenž žil v první polovině 7. století. Až do století dvanáctého stál vedle baziliky svatého Valentina benediktinský klášter. Roku 1100 se poutní chrám objevil na seznamu majetku darovaného opatství Farfa. Benediktinská správa trvala až do roku 1219, kdy papež Honorius III. přidělil plebánii svatého Valentina novému biskupovi Terni, Rainieriovi. Od té doby byl farní či kapitulní kostel spravován kapitulou diecézních kanovníků. Hlavní liturgický obraz starobylé baziliky, zhotovený během anebo ihned po údobí benediktinské správy, se nacházel nad hlavním oltářem a představoval výjev Cheremonova zázraku.

Středověký náhrobní kámen svatého Valentina, Museo di Castelvecchio, Verona.

Roku 1643 byl svatý Valentin prohlášen jediným patronem města a ternské diecéze. Od toho data svVita Sátek svatého Valentina postupně opět nabýval slavnostního rázu. Tisíce věřících a poutníků každoročně navštěvují baziliku v Terni, aby si tam vyprošovali světcovu ochranu. Mezi nimi jsou četné páry snoubenců, kteří žádají svatého Valentina o požehnání pro jejich svazek.

Vincenzo Paglia

Z knihy: Svatí na každý den - 1. svazek
vydalo: Karmelitánské nakladatelství
Titulek a redakční úpravy: redakce webu kna.cz