28.5.2024

To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je...

Já znám ten pramen dobře

(Zpěv duše, která se raduje z poznání Boha skrze víru)

Já znám ten pramen dobře,

jenž prýští, tryská proudem,

třebaže noc je!

1

Ten věčný pramen utajeně prýští.

Já vím, kde tryská, aniž se kdy tříští,

třebaže noc je!

2

On původ nemá, neznám původ jeho,

leč vím, že každý původ vzchází z něho,

třebaže noc je.

3

Vím též, že nad něj nic krásnější není,

že napájí jak nebe, tak i zemi,

třebaže noc je!

4

Vím, že v něm není půdy, pevné země,

a též že přebrodit se nelze přes něj,

třebaže noc je.

5

Ten jas mu žádný stín nemůže vzíti

a díky němu všechno světlo svítí,

třebaže noc je.

6

A vím, že nebe proudy vydatnými

i peklo hasí, žízeň lidí jimi,

třebaže noc je.

7

Proud, který tento mocný pramen rodí,

je, dobře vím, mohutný, věčně proudí,

třebaže noc je.

8

Vím, že proud, který z oněch dvou se řine,

žádný z těch dvou pramenů nepředstihne,

třebaže noc je.

9

To věčné zřídlo tajně uchovává

se v živém chlebu, jenž nám život dává,

třebaže noc je.

10

A tvorstvo k němu voláno je houfně,

tou vodou napájí se, třebas potmě,

protože noc je.

11

Ten živý pramen, po kterém tak toužím,

zřím v chlebu života, je chlebem božím,

třebaže noc je.

***

Komentář k básni:  Já znám ten pramen dobře

Tato poéma má velmi originální kombinaci veršů: po úvodním motivu, který je tvořen jedním sedmislabičným a dvěma pětislabičnými verši, následuje jedenáct strof o třech verších (dvou jedenáctislabičných a jednom pětislabičném). Z variant tří kodexů je zřejmé, že strofa 8 byla dodána až posléze (chybí v J), a zřejmě ještě v pozdějším období byly k básni přidány (samotným autorem nebo někým jiným?) další dvě strofy (ty figurují v kodexu Gr), a to za 1. a 8. strofou zde užité verze.

Původní poéma o desíti (?) strofách vznikla v toledském vězení roku 1578, dodatky jsou z následujících let.

Jde o jednu z teologicky nejbohatších básní Jana od Kříže, kterou lze rozdělit na dva celky: první část (strofy 1–8) pojednává o „onom“ prameni, který je vzdálen a skryt (Bůh Otec), jehož vody se však díky proudům (Ježíši Kristu a Duchu Svatému), mohou dostat až k nám. Ve druhé části (strofy 9–11) je pak již „tento“ pramen blízký v daru „živého chleba“ (eucharistie). Svátostný charakter Božího sdílení v Kristu je zdůrazněn refrénem „třebaže noc je“, přičemž nocí je zde autorovi poznání ve víře.

***

Z knihy:

Sekce: čtenářský koutek   |   Tisk   |   Poslat článek známému

• čtenářský koutek
• mešní vína
• otázky a odpovědi
• hledáte knihu?