Chléb na cestu nocí... (Jan od Kříže)
28.5.2024
To věčné zřídlo
tajně uchovává
se v živém chlebu,
jenž nám život dává,
třebaže noc je...
Já znám ten pramen dobře
(Zpěv duše, která se raduje z poznání Boha skrze víru)
Já znám ten pramen dobře,
jenž prýští, tryská proudem,
třebaže noc je!
1
Ten věčný pramen utajeně prýští.
Já vím, kde tryská, aniž se kdy tříští,
třebaže noc je!
2
On původ nemá, neznám původ jeho,
leč vím, že každý původ vzchází z něho,
třebaže noc je.
3
Vím též, že nad něj nic krásnější není,
že napájí jak nebe, tak i zemi,
třebaže noc je!
4
Vím, že v něm není půdy, pevné země,
a též že přebrodit se nelze přes něj,
třebaže noc je.
5
Ten jas mu žádný stín nemůže vzíti
a díky němu všechno světlo svítí,
třebaže noc je.
6
A vím, že nebe proudy vydatnými
i peklo hasí, žízeň lidí jimi,
třebaže noc je.
7
Proud, který tento mocný pramen rodí,
je, dobře vím, mohutný, věčně proudí,
třebaže noc je.
8
Vím, že proud, který z oněch dvou se řine,
žádný z těch dvou pramenů nepředstihne,
třebaže noc je.
9
To věčné zřídlo tajně uchovává
se v živém chlebu, jenž nám život dává,
třebaže noc je.
10
A tvorstvo k němu voláno je houfně,
tou vodou napájí se, třebas potmě,
protože noc je.
11
Ten živý pramen, po kterém tak toužím,
zřím v chlebu života, je chlebem božím,
třebaže noc je.
***
Komentář k básni: Já znám ten pramen dobře
Tato poéma má velmi originální kombinaci veršů: po úvodním motivu, který je tvořen jedním sedmislabičným a dvěma pětislabičnými verši, následuje jedenáct strof o třech verších (dvou jedenáctislabičných a jednom pětislabičném). Z variant tří kodexů je zřejmé, že strofa 8 byla dodána až posléze (chybí v J), a zřejmě ještě v pozdějším období byly k básni přidány (samotným autorem nebo někým jiným?) další dvě strofy (ty figurují v kodexu Gr), a to za 1. a 8. strofou zde užité verze.
Původní poéma o desíti (?) strofách vznikla v toledském vězení roku 1578, dodatky jsou z následujících let.
Jde o jednu z teologicky nejbohatších básní Jana od Kříže, kterou lze rozdělit na dva celky: první část (strofy 1–8) pojednává o „onom“ prameni, který je vzdálen a skryt (Bůh Otec), jehož vody se však díky proudům (Ježíši Kristu a Duchu Svatému), mohou dostat až k nám. Ve druhé části (strofy 9–11) je pak již „tento“ pramen blízký v daru „živého chleba“ (eucharistie). Svátostný charakter Božího sdílení v Kristu je zdůrazněn refrénem „třebaže noc je“, přičemž nocí je zde autorovi poznání ve víře.
***
Z knihy:
Sekce: čtenářský koutek | Tisk | Poslat článek známému
aktuality
.jpeg "Náhled")
21.10.2024
Spiritualita připodobnění Bohu v západním křesťanství
Proměna člověka v Kristu
Jaroslav Vokoun
